Mobile post from Nebelix

Louka čerstvé posečená na signály není strohá, knoflíky, dvouhalérky a cosi rozlámaného dá, les se pod nánosem borůvčího zelená, jako věc těžká kterou neurčím já. Když jinou louku západ slunce polévá, na zkoušku místa jen kus plechu zeleného, sic čelovka v batohu ve stavu nabitého, je čas jít. Tak trochu nedělní poezie😁 Jen dodám, vždy se těším na 3-4hodinky relaxu, který se zvrhne v 7-8hodin prolézaček všemožného terénu a končí totálním vyčerpáním😁👍🏻 Ale s nálezy a to je důležitý😉 Jo a ještě jedno foto mimo příběh, ta poslední. Může to být knofl s uchycením od kšand nebo něco podobného? Přijde mi to ale jako zinkový halíř🤷‍♂️