že by nádobka na vonný olejíček při křtu?

Pod kořenem se najde všelicos.

Když se jde na houby a je potřebné nádobíčko v ruksaku, najde se spousta zbytečností našich předků. Zastavil jsem se i u rybníka, kde mi zapózovalo šídlo. Bylo zvědavé, jinak bych foto nepořídil. Na lokalitce tajemné měděné nádobky se ukrývalo sposty glazovaných keramických úlomkú, rozbité litrovky od piva, minerálek a i několik lahví a lahviček nápisovek - bohužel však žádná celá. Sbírku skla jsem tedy nerozšířil. Zajímavé zpestření bylo, když se za nedalekým stromem objevil vlk. Tý brďo pronesl jsem v duchu a stáhnol jsem se z pozice o pár metrů k osadě. Ještě jsem ho stačil z dáli vyfotit. Kontroluji pohledem svoje hrabací vybavení a zjištuji, že moje oblíbené hrabičky zůstaly tam. Vracím se, jdu pomalu, ani o větvičku jsem nezavadil. Hrabičky tady jsou, vlk však taky. Ale hodně divný zvíře, pořád za stejným stromem, pořád pohlíží mým směrem a pořád má stejný škleb - ani se nehnul. Dost natvrdlý vlk, jdu k němu! Jak se blížím čím dál víc, utvrzuji se v odhalení. Není to živý vlk, ale myslivecký terč. Opodál z trávy vyčuhuje kříženec divokého prasete a malého dinosaura. Obě zvířata byla v okolí srdce rozstřílená na cucky. Závěrem, ne všechno je to, co si zprvu myslíme.