Zas po letech na skok na prýglu :)

...aneb když je všude bláto a nemáte kam jít...

Dnes se prostě muselo někam jít. Předpověď totiž strašila sněhem a mrazama, takže byl celkem reálný předpoklad, že je to asi v dohledné době naposled, co budem moct někam vyrazit. Zároveň nám ale bylo jasné, že s výběrem vhodné lokality to dnes bude trochu problém. Pole jsou teď jeden velký močál, louky zas poslední dobou nemáme zkouklý, takže objíždět je v naději, že najdem nějakou  posekanou a tudíž choditelnou vzhledem k brzké tmě taky moc nepadalo v úvahu. No a v lesích kolem Brna jsme zas tušili sníh. Nakonec tedy zvítězil nápad juknout se zas po čase na prýgl ( pro neznalé přehradu). Jednak proto, že ji máme relativně blízko, ale především kvůli malýmu synovci, co jel tentokrát s náma, takže zvolený cíl musel být pokud možno neblátivý, dobře kopatelný a v neposlední řadě též pĺný nálezů (ať už jakýchkoli :-) ), aby to prcka jaksepatří bavilo. 

No nakonec to dopadlo celkem nad očekávání. Mrňous si našel hned na startu autíčko, já mu k tomu přidal po chvíli parádní stihačku a když se nám ještě s tatíkem zadařil každému jeden prstýnek a pár dalších drobností, odjížděli jsme po nějaké hodince a půl sice vymrzlí, ale celkem spokojení. Jen doufám, že to letos nebylo naposled...

Naše dva prstýnky

Naušnice a maličká - jakoby královská korunka :)

Prckova radost

no a ten zbytek