Vysypaná peněženka

není sice to stejné jako vysypaný měšec - ale i tak udělá radost.

Předevčírem jsem využil krásného počasí a konečně se vydal do lesa, který jsem si šetřil na dobu, kdy už budou všechna pole osetá a na loukách vysoká tráva. Všude kolem mám lesy, takže stačí si jen vybrat, kterým směrem se dát. V lese bylo naprosto dokonale, navíc pár metrů od staré a nepoužívané cesty mi to hezky píplo a k mému překvapení byli signály i všude okolo. První mince byl desetník a pak to šlo jedna za druhou - nakonec jsem si hezky doplnil svoji sbírku mincí z padesátých let o haléře a tříhaléře, které jsem ještě neměl. Po cestě přes přilehlou louku jsem naštěstí díky zvyku z "mávání" detektorem pořád koukal na zem, což mě zachránilo od infarktu, který bych najisto dostal, kdybych šlápl na skoro metrovou, stočenou mladou užovku. Had byl nejspíš ještě ztuhlý, i když bylo teplo, protože se odmítal pohnout, i když jsem ho fotil snad z půlmetru.