Vrácený

Co vykopete zase vrátíte - chce to silné odhodlání.

Vyrazil jsem okopávat můj oblíbený tábor R A a najednou mezi spoustou špaginů divný signál na barvu. Tichý, ale vysoké číslo. Vzhledem k místu přímo pod velkým bukem uprostřed lesa ( jinam bych  poklad nezakopal )  jsem začal hloubit.  V půl metru to bylo, když na takovém místě dáte ruku do díry a táhnete něco těžkého ven máte tep 150 modlíte se za                                                    a) aby to nebyl granát                                                                                            b) aby to bylo to co si Rus nakrad v Berlíně :-)                                                         K překvapení ani jedno - plastová napůl už rozpadlá pokladnička napěchovaná mincema z celý Evropy od cca 1950 do 2000 - Drachmy, Liry, Franky... takové to - po příjezdu z dovči to dáte dítěti na hraní. Pokušení si to nechat bylo velké, ale představil jsem si to dítě s tatínkem co to tam tak před cca 15 - 20 lety ( dle stavu rozpadu) zakopalo a že si pro to třeba jednou přijde se vým klučinou.                                                                                           Takže odnos domů - proplach Colou, vodou vysušení přebalení a přidání pár artefaktů z místního tábora s vysvětlujícím dopisem.                                            Je to divný, když jdete do lesa s detíkem zakopat nález. Ale aspoň tady něco zbyde na ty co přijdou hledat po nás. Nakonec by nebylo špatný občas někde něco také nechat příštím " generacím " zvláštní, ale dobrý pocit.                       Ať to pípá !

žlutý

úplně plný

výběr na ukázku

100 lir

nikdy jsem to nepil, když vidím co to umí

ještě usušit

přebalit

a šup zpátky do díry