Tentokrát jsem k palouku ani nedošel.

Náhodné setkání na poli.

Snad už se stalo tradicí, že můžu na hledačku jen o nedělích až odpoledne, po 16. hodině. Jinak mi poslední dobou nevychází čas(zahrada,včelky,kovárna).Ale má to svoje výhody, v přírodě touto dobou už není ani noha, takže mám "volné ruce" a klid. Kráčím si to přes zaseté pole - kukuřice už řádkuje a já jen tak z dlouhé chvíle zapnu Terrku a v meziřádcích to začne pípat ! Zabrán do hledání jsem si ani nevšiml - a najednou proti mně stojí chlap ! Mrkneme na sebe a já provinile hlásím, že to jen tak zkouším mezi řádky, které jsou široké asi 70 cm.On se jen zasmál a že je agronom z akciovky, která pole obhospodařuje. Tak to by se ve mně krve nedořezal, rychle jsem ho pozdravil, ale než jsem stačil nabrat dech k omluvě, tak on prohlásil, že mě zná a že proti tomu mému hledání "pokladů" vůbec nic nemá, jen ať nenechávám za sebou nezahrabané díry. Jinak že zvěř,hlavně černá, že udělá daleko větší škody, než já,který sem tam kopne a to ještě v meziřádcích. A ať si klidně hledám dál a kdyby něco, tak ať se na něj odvolám, že to mám od něj dovoleno. No, nedovedete si představit tu úlevu, jak mi spadl kámen ze srdce. Chvíli jsme spolu chodili po poli, kecali o všem možném, já mával detíkem, sem tam kopl a on kontroloval zdravotní stav porostu. Když jsem mu ukazoval ty svoje nálezy, tak se jen uchechtl a prohlásil, že si nemyslel, že jsem takový blázen. Po chvíli prohlásil, že už musí na další pole. Při odchodu se otočil a povídá - jo, a když jste takový sběratel všeho starého, domluvím vám u mojí babičky prohlédnutí hůry, snad od války tam nikdo nedělal pořádek, tam byste mohl také něco nahledat ! Tak jsem mu poděkoval, vyměnili jsme si čísla mobilních telefonů a že se ozve. Tak jsem v naději,zda se ozve. Ne všichni majitelé polí jsou zlí a nevrlí na nás hledače, i když v mém případě by to bylo víc než pravděpodobné. Co jsem na tom kukuřičném poli našel, o to se s vámi chci podělit. Tak kukněte.