Tak zas po čase

Malá akce ve vývratech

Dnes Jsme s Marťasem ráno vyrazili na záchranou akci přímo na místní trosky středověkého hradu , ve kterých vývraty starých jasanů vyzdvihli na povrch něco střepů . Jelikož z tohohle hradu a jeho okolí ještě nikdy nikdo nic neodevzdal ( a prochozenej detíkama je tak , že už pípe jen alobal a malý hřebíčky ), tak každej střípek z něj bude docela důležitej . Cestou jsme se jen stavili v obvyklé večerce pro nějaký proviant a cigára , co mi večer došly a vyrazily do oné zakázané lokality . ( povolení od revírníka bylo ) Zaparkovali jsme u místní hospůdky , kde se dá i občerstvit , ale jelikož bylo asi ještě brzy , tak bylo zavřeno a my museli tedy rovnou na věc. Už cestou k ruinám to bylo utrpení a zmrzlý led na tajícím sněhu , kluzké šutry a skály a ve svahu ještě velká vrstva listí, které krylo kdejaký šutr a špalek , nám dávalo docela zabrat a hned se člověk párkrát pěkně svezl. Dnes tedy obzvlášť Marťasovi se dařilo umně klouzat zpět dolů . Asi si pořídím čelovku kameru , abych včas dokázal tyhle okamžiky zachytit a připomínat si jimi , že nejsu sám, kdo se občas válí na zemi . Nakonec se nám podařilo dostat na nádvoří a najít i ten pravý vývrat se střepy . Dostat se k němu ale taky nebyl žádný med a prolézat mikádem stromů a větví , které byly i ve výšce hlavy a víc , a každou chvíli hrozilo , že se některej po druhým sveze . Martin šel obejít okolí hradeb a já prolízat kořeny na nádvoří . Bylo to super už od pohledu , tož sem si raději v klidu zapálil a otevřel jedno pivko . Bohužel jsem po chvíli přemýšlení , esi to je rozumný do toho lízt raději ještě otevřel další a zunkl ho na kuráž . Potom už to šlo a tak jsem hned vlezl pod ten největší vývrat a začal dolovat . Z vrchu se neustále sypala hlína a kamínky na hlavu a hlavně za krk . Podívat se vzhůru a omrknout , kdy spadne něco většího prostě nešlo. Hned byla plná huba i oči .No hlavně že vývrat začal vydávat i své poklady a bedna se rychle plnila střepy z misek , hrníčků, hrnců i kotlíků a krásných kachláků . sem tam padlo i dost kostí a uhlíků a taky celkem slušná hrouda zpečenýho bronzu . V celku pestrá směska i co se týče stáří a tudíž jsme usoudili na odpadní jámu . No uvidíme , jak to určí v muzeu . Nakonec tedy ale úkol splněn a naplněná bedna keramikou docela dost vážila . Divím se , že jsme ji dotáhli celou , protože cesta zpátky byla sice delší , ale o to horší . Marťas sebou chvílemi i s bedýnkou docela slušně seknul, ale obětavě ji chránil i při čtvrtém pádu a skluzu dolů vždy na stejném místě . Nakonec jsme ale došli konečně k oné hospůdce , kde jsem si hned dal dva kousky na spravení a dali jsme si i teplé jídlo do žaludku . Chvíli poseděli a pokecali a nakonec tedy zdárně dojeli domů . Dnes tedy bez kovu téměř , ale i tak za mě spokojenost . Přidám sem pár obrázků onoho místa pro ilustraci akce ;-)