Stále se učíme

Komu za to vděčíme

Vynález Józefa Kosackiho zachránil tisíce životů a pomohl spojencům vyhrát válku Detektor min, který na přelomu let 1941 a 1942 zkonstruoval poručík Józef Kosacki, zachránil nejen tisíce životů, ale také významně přispěl k vítězství spojenců ve druhé světové válce. Vynálezce však na svém vynálezu nevydělal ani cent. Věnoval jej spojencům jako svůj příspěvek k vítězství nad Německem. Józef Kosacki se narodil 21. dubna 1909 v Łapy – dnes podlaské vojvodství, okres białostocki. Byl elektrotechnikem, absolventem elektrického oddělení Varšavské technické univerzity. Vystudoval také kadetní školu poddůstojníků v záloze se ženijním zaměřením Svou profesionální kariéru zahájil ve Státním telekomunikačním institutu ve Varšavě jako manažer v oddělení telefonních zesilovačů. Zde pracoval až do vypuknutí 2. světové války. 4. září 1939 se Józef přihlásil do armády. Podílel se na zářijové obranné válce a pracoval v technické skupině v oddělení speciální komunikace. Během obrany Varšavy tato skupina uvedla do provozu rozhlasovou stanici Varšava II, přes kterou tehdejší prezident města Varšavy, Stefan Starzyński, hovořil k obráncům města a celému Polsku až do posledních chvil před pádem Varšavy. Po kapitulaci Varšavy, stejně jako tisíce Poláků, se i Józef přesunul do Francie. Po její kapitulaci pak odcestoval do Velké Británie. Józef Kosacki pak jako voják Polských ozbrojených sil v roce 1940 zahájil svoji službu ve Výcvikovém středisku pro komunikací ve skotském Dundee a poté v Saint Andrews. Následně až do konce války pracoval ve Vojenské komunikační továrně v Londýně jako konstruktér zařízení a vedoucí kontroly. Zabýval se konstrukcí elektromagnetického detektoru min. V Dundee se v době jeho pobytu ve městě stala tragická nehoda, která Kosackim velmi otřásla. Účastníky tragedie byli tehdy vojáci polské 10. obrněné jízdní brigády (která proslula v pozdějších letech války), kdy během rutinní hlídky skotské pláže narazili na neohlášené minové pole, které se jim stalo ostudným. Problém byl v tom, že Britové v obavě před německým výsadkem pláž zaminovali, avšak opomenuli o tom informovat spojence. Událost tak moc Kosackiho zasáhla, že se rozhodl vážně zabývat myšlenkami, na kterých pracoval už v předválečném Polsku a začal okamžitě pracovat na zařízení, které by v budoucnu zabránilo podobným nehodám. Józef Kosacki následně sestrojil zařízení, které zachránilo životy tisícům lidí. Brzy po tragické nehodě výše uvedené polské hlídky britské velení vyhlásilo soutěž o detektor min. Test na projekty detektorů byl jednoduchý: hrstka mincí byla rozhozena na pláži a soutěžící je museli najít. Kosackého detektor se tehdy soutěže zúčastnil a zdetekoval všechny mince, čímž překonal své britské konkurenty. Kosackiho detektor byl na svou dobu lehký, vážil asi 14 kilogramů, a přesto byl relativně jednoduchý. Mohl jej nosit a používat jen jeden voják. Do té doby byly detektory min těžké, objemné a nevhodné pro použití na bojištích. Mohly maximálně pomoci inženýrským službám vyčistit bojiště, ale ne vojákům zdolávajícím minová pole. Kosacki si svůj vynález patentoval a poté jej bezplatně předal britské vládě. Polský detektor byl pojmenován Mine Detector Polish Type No. 1 a ihned šel do sériové výroby, kde byly následně jednotlivé série upravovány podle zkušeností získaných z bojišť. Kosackého detektor byl posléze zařazen do výzbroje britské armády. Polské detektory min např. razily cestu Britům přes minová pole už během bitvy u El Alameinu a během druhé světové války je používaly i další spojenecké armády. V následujících letech si vylepšený a upravený „polský“ detektor min našel cestu na bojiště prakticky po celém světě. Jednoduchý a efektivní detektor se zároveň ukázal jako extrémně odolný - a byl v podstatě používán až do 90. let minulého století (samozřejmě v upravených verzích). Po válce se Kosacki vrátil zpět do Polska a pokračoval ve výzkumu v oblasti elektrotechniky. Zemřel 26. dubna 1990. Původní prototyp zkonstruovaného detektoru min je dnes uložen na Vojenském technické institutu ve Vratislavi. Autor: Lech Małysz - Historie válek