Sellier&Bellot

Hezkej článek . Tak papírové nábojnice jsme jako kluci po každém honu chodily sbírat.Bylo jich dost rozdílných jak ráží tak barvou . Některé jen barva jiné s obrázkem nebo nápisem . My si z nich dělaly svíčky . Vždy po nějaké době jsme prošly hřbitov a z písku na hrobech jsme vyndávaly ty voskové slepence potom jsme ze smetáku si donesly starou konvici s opraskaným smaltem udělaly si ohenˇ a v té konvici rozpustily ten vosk s pískem . Naskládaly řadu prázdných nábojnic a postupně je až po okraj naplnily voskem .Po ztuhnutí vosk se trochu v nábojnici propadl kraje byly hezky nasáklé voskem a svíčky jsme si rozdělily . U nás byla ve skále chodby ,kutaly ji horníci jako větrací šachtu k nedalekému dolu ale dostala se tam voda tak nepokračovali . My tam chodily s kamarády v zimě skoro každý den venku zima v chodbě na konci u vody rozsvícené patrony ( svíčky ) jen jsme jak začal okraj nábojnice víc hořet tak jsme doplnily kouskem vosku aby se v patroně hladina zvedla a tím přestal hořet ten papír a jen hořely ty voskové páry Bylo tam teplo a hezky jsme střádaly plány jakou lotrovinu zase provedem .Chytaly jsme divoké králíky střílely večer s praku bažanty v létě v řece pod kameny chytaly ryby , věděly jsme kde dozrává jaké ovoce a kam se vypravit .Občas jsme od majitele když nás chytil dostaly vynadáno ale to patřilo k tomu co jsme prováděly .Ještě těch starých papírových nábojnic mám několik doma tak je naplním a ukážu vnukům jsou již hodně odrostlí a vnučkám co jsme tenkrát vyráběly a s čím jsme se bavily .To dnešní mladí nezažijí co my tenkrát . A je stále na co vzpomínat .