Pole kde nepotřebuješ lopatku

Náhodou si zajdu na pole a najdu dvě kamenné sekery a pravěké střepy.

Drahé lovkyně a drazí lovci, mnohokrát jdu hledat a ono je tam tak nějak prd. Ne že bych pohrdla krásným knoflíkem. Tak jsem si zvykla na takové ty obyčejné nálezy u kterých zkoumám co to vlastně je :-). Jenže jeden víkend to bylo jinak. Zní to až hloupě, ale byla to děsná náhoda. Měla jsem dost starosti a byla jsem mrzutá a tak mi moje druhá polovička pravila, že mám jít na pole se odreagovat. Tak alespoň na hodinku nebo dvě, řekla jsem si. Honem jsme naskákali do auta a zajeli na jedno pole, které bylo široko daleko jediné neoseté. Ba bylo ještě zorané. Vylezli jsme z auta a k mojí hrůze jsme zjistili, že jsme nevzali lopatku. No to je docela blbý, když chceme kopat, že. Nechtělo se nám jet zpět a tak mého spoluhledače napadlo, že si vypomůžeme nožem co má v autě. Bylo to k smíchu, ale zkusili jsme to. Za chvilku jsme zjistili, že kovové nálezy nějak chybí. A taky to zorané pole, že. A pak jsem jí uviděla. Byl to jen oválný kamínek. Můj kopáč pravil, že je to beztak jen obyčejný šutr, ale nebyl. Tak pak na něj chvilku hleděl beze slova. Inu a pak jsem našla střepy nádob pěkně u sebe a doma po očištění do sebe nádherně zapadly. Úžasné. Druhý den jsem tam musela jít znovu. Přemýšlela jsem celou cestu, že už tam určitě drandí traktor. Ne, ještě ne. A tak jsem našla další střepy a ještě jednu sekeru. Byla to nádhera. Bohužel při další návštěvě již pole bylo rovné a zaseté...a nikde nic.

První nález na políčku

Střepy pravěké keramiky

Krásně jde k sobě.

Další střepy které jdou k sobě.

Druhá sekera.

Další soubor keramiky.

Obsahuje větší kamínky.

Kolem bylo mnoho již otlučených kousků různé keramiky.