Monte Grappa

Tam vysoko ve studených horách, kde v bojích bratr bratra zabíjel...

Vylet na Monte Grappu jsem absolvoval v roce 2014. Jedna se o masiv vicero hor a hrebenu, kterym vevodi samotna hora Monte Grappa s n.v. 1776m. Vyjizdeli jsme od cca 150km vzdaleneho morskeho pobrezi za krasneho, slunecneho pocasi. Ale cim vic jsme jeli nahoru, tim vic se pocasi kazilo. Mrholilo a vsude vladla husta mlha. A cim vic jsme se blizili vrcholu, tim byla cesta strmejsi. Ve finalni fazi, coz trvalo nekolik kilometru, me prevyseni a neustale zatacky v podstate donutily jet maximalne na 2. rychlost a stridat ji obcas i s rychlosti prvni. Ti, kteri vedi, co se tam delo a kdo znaji utrapy prvni svetove valky, tem to asi tak neprijde. Ale ten, kdo si to jeste ani nepredstavoval...tem chci vlastne rict - ten krpal nechces ani autem, natoz pesky. A uz vubec ne v zime v tom marastu tahat zasoby, nebo delo na lane do kopce. V podstate jakmile vjizdite do hor, tak uz cestou potkavate pamatniky. Prvni co jsme videli, byl obrovsky pamatnik pro francouzske vojaky, kteri nad danou vesnickou bojovali v horach a uz jako mrtvoly je postahovali dolu. Muzete potkat sosky, vetsinou horskych myslivcu, muzete tam videt pozustatky valky velmi dobre az do dnesnich dnu. Na jedne z prilozenych fotek jsem napriklad vyfotil horskeho myslivce, vytvoreneho ze strepin a pozustatku munice. Ukazuje nahoru, na vysnenou pozici a cil obou stran, Monte Grappu. Tam jsme mirili i my. Ale pozustatky valky jsou uz v nizsich polohach. V podstate staci, kdyz vyjedete na prvni vetsi kopec a rozhlidnete se dolu. Hned si vsimnete velkych krateru, pak toho ze tam jsou i mensi a jeste mensi, kterych jste si predtim nevsimli...vsude same kratery a srapnely. Vsude taky zakopy, tunely v horach apod. Rozstrilene zbytky domu, vedle nichz zase vidite kratery. Italove vsechno moc pekne zrekonstruovali, tim myslim pozice, ktere mate vicemene nadohled, nebo na kratkou prochazku od cesty. Informace o tom, co se tam delo, jsou lehce dohledatelne na internetu, asi nema smysl abych je zde kopiroval. Proto pisu hlavne o svych osobnich pocitech, ktere jsem tam zazil. Zalezl jsem si do zakopu, prochazel ruznyma tunelama, lezl po zeleznych zebricich, chodil rozbombardovanymi zbytky domu. Pokud dojedete az na Monte Grappa, tak v jeji spodni casti je parkoviste a u nej male kino. Vejdete dovnitr za tmavou zastenu a tam je mensi kinosal s filmem o WWI a teto lokality, ktery jede ve smycce. Je to poutave a tak jsem si to dal rovnou 2x :) Dale zde najdete vstupy do samotne hory. Drive vybudovane tunely se zachovaly a nedosly tak konce tunelu jinych, ktere byly protivnikem rafinovane podkopany, radne nalozeny vybusninou a v tu jednu, pro hodne vojaku, osudovou sekundu, odpaleny. Hora byla kompletne prospikovana systemem chodeb v patrech. Muzete videt nemocnici, zasobarnu vody, jednotlive obranne strilny atd. Strilny byly povetsinou budovany tak, ze z hlavni chodby k nim vedl jeden tunel, ktery se pak rozdvojoval na dve mistnosti, v kazde bylo jedno delo. Techto pozic tam bylo plno. Predstava, ze tam travim 2-3 roky a je to ta lepsi moznost, nez mrznout venku v zakopech, no nevim. Ten vlhky, zatuchly vzduch, nic moc. Kdyz si k tomu pridate narikani ranenych, rozkazy po chodbach, neklid pred dalsim bombardovanim nebo utokem nepritele...nic co by nekdo chtel dobrovolne zazit. Jedinou vyhodou zde snad bylo jen to, ze se zde bojovy plyn RU jednotkami skoro nepouzival. Pokud uz tomu tak bylo, meli RU vojaci ve zvyku, dobijet dusici se Italy klacky a pazbami svych pusek. Italove si takova jatka nenechali libit a zkratka prestali brat rukojmi. Koho chytli, toho zastrelili. Samotny vrcholek hory uz pak predstavuje samotne pietni misto, kde cely vrsek je tvoren v podstate z hrobu vojaku - Cesi, Slovaci, Nemci, Rakusaci atd. Vse prospikovano stozary s vlajkami a vojenskou technikou jako jsou napriklad dela z plzenske Skodovky. Nejvice hezkych kaminku a kvetu mel na svem hrobe pochopitelne jakysi vojak jmenem Peter Pan. Jak na vychodni, taky na zapadni fronte proti sobe bojovali Cesi. Jedni na strane RU, druzi jako legionari. Jak to dopadlo, to uz vsichni vime. A i diky temto lidem dnes vime, jak by to uz nikdy nemelo byt. At uz bojovali na jakekoli strane - Cest jejich pamatce!