Mince z mého depotu II.

Druhý díl o mincích z mého malého stříbrného depotu

Zdravím obec hledačskou!

Další mincí z mého malého stříbrného depůtku je 3 krejcar Jindřicha Šlika. Stejně jako Etschkreuzer Zikmunda Habsburského je tento 3 krejcar zastoupen v depotu pouze v jednom kuse.

Vlastní mince je mírně ohnutá, ale toto poškození není závažné a na povrchu mince nezanechalo žádné destruktivní stopy. Na aversu nalezené mince vidíme rakouskou orlici s korunou. Dole pod orlicí je uvedena nominální hodnota mince. Opis po obvodu aversu je tento:

FER.II. (pravděpodobně ROMI - hodně setřelé) (3)M.SEA.1631 I(konvice)C

Opis po obvodu reversu:

HEINRI.SCHL(spodní část šlikovského znaku)(další část nápisu nečitelná).PAS

Na aversu si můžeme povšimnout prostoru mezi letopočtem 1631 a korunou nad hlavami orlice. V tomto prostoru se nachází písmeno I, pak symbol konvice a písmeno C. Písmena spolu se symbolem konvice nebochybně představují iniciály mincmistra a jeho značku.

Nad šlikovským erbem je znázorněna trojice postav, Jezulátko, sv. Anna, patronka města Plané a pana Maria. Nevím, co představují písmena S A po stranách šlikovského erbu, ale domnívám se, že je to zkratka označení pro svatou Annu.

Mince má průměr cca 20-21mm a mincmistrem byl Jan Candler (Kandler).

A pokud se týká osoby samotného Jindřicha Šlika, zjistil jsem následující:

Šlik Jindřich, český šlechtic, polní maršál. V mládí byl žoldnéřem. V roce 1618 byl velitelem českého stavovského vojska (pod vrchním velením Oldřicha Vchynského); prováděl vojenské operace v jižní Čechách a v Rakousku, dne 8. 11. 1620 velel v bitvě na Bílé hoře pluku Moravanů; byl zajat. V lednu 1621 přešel do císařských služeb; stal se velitelem císařského pěšího pluku. Konvertoval ke katolictví. V roce 1623 se stal generálem zbrojmistrem. Ve třicetileté válce bojoval většinou pod velením Albrechta z Valdštejna. V roce 1627 se stal polním maršálkem. V roce 1632 byl prezidentem dvorské rady válečné a tajným radou; byl vyznamenán Řádem zlatého rouna. Z císařova pověření tajně dohlížel na činnost Albrechta z Valdštejna, po jeho smrti v roce 1634 obdržel částValdštejnova majetku. Na základě rodového mincovního oprávnění razil v letech 1625 – 26 vlastní mince v Plané.

Další zdroj uvádí, že:

... zasloužilý císařský polní maršálek a prezident dvorské válečné rady Heinrich von Schlick, tedy pro nás Čechy vždycky Jindřich Šlik z Holejče a Pasaunu.

Jindřich Šlik pocházel z nezámožné větve významného českého šlechtického rodu německého původu a přišel na svět v r. 1580 jako syn Jiřího Ernesta a jeho manželky Marie Sidonie, rozené Colonnové z Felsu. Byl vychován v luteránské tradici své rodiny, ale přesto už jako 17tiletý vstoupil do císařských služeb a věnoval se vojenské službě. Musel, neboť pro šlechtické syny bez majetku byly nadějí, pomineme-li výhodný sňatek, jen válečné úspěchy nebo církevní kariéra. Nejprve bojoval pod generálem Bastou na turecké hranici v Uhrách, potom byl ve španělských službách v Nizozemí, kde získal r. 1604 důstojnický patent a také průstřel ramene. Poté, co byl jeho pluk abdankován, vydal se na cestu přes Francii, aby trochu poznal svět a v r. 1609 se už zase objevuje ve službách císaře Rudolfa II. jako velitel kyrysníků v Jülichu a Alsasku. Poté jej cesty zavedly znovu do Francie, ale také Anglie a Nizozemí, kde studoval geometrii a aritmetiku. V doprovodu movitějších šlechtických kolegů se objevuje ve Falci a Španělsku a pak r. 1616 u vévody z Braunschweigu. U něj velel v hodnosti podplukovníka čtyřem kompaniím jezdectva, s nimiž táhl do Nizozemí. V r. 1617 se s ním setkáváme v Itálii, kde v armádě do Pedra di Toledo bojoval proti vévodovi savojskému. To však již vypuklo stavovské povstání v Čechách a Jindřich Šlik si to namířil zpět domů.

Za stavovského povstání vstoupil Šlik v létě 1619 do služeb povstalých moravských stavů a převzal velení pěšího pluku, kterému před svým útěkem do Vídně velel Albrecht z Valdštejna. Šlikův pluk byl v bitvě na Bílé hoře rozdělen na poloviny. Jeden útvar stál ve středu povstaleckého vojska a utrpěl průměrné ztráty. Spolu s ním byl zajat i Jindřich Šlik, jeho velitel. Druhý odřad byl umístěn na pravém křídle při samotné zdi obory u letohrádku Hvězda. Tady velel hrabě Otto Hermann Styrum něco více než pěti stům mužů (uvádí se ma-ximálně 800). Když byla prolomena linie, ocitli se rázem Styrumovi pěšáci v obklíčení a následně tu téměř do jednoho padli. To jsou oni slavní padlí Moravané. Sám Šlik byl zajat nezraněn a brzy amnestován, ačkoliv mnozí jeho příbuzní se kompromitovali v povstání. Císař uznal, že Šlik konal pro stavy jen vojenskou službu a do politiky se nemíchal, a protože dobrých velitelů bylo třeba, nečinil mu žádné předhůzky. Když pak Šlik přestoupil ke katolictví, dostal už v únoru 1621 od císaře plukovnický patent, s nímž sloužil v Uhrách a v říši až do r. 1625, kdy ho Valdštejn přijal jako plukovníka do nové císařské armády.

Mezitím využil svého postavení, aby získal z konfiskací nějaké statky v Čechách a do lepších katolických kruhů pronikl sňatkem s vdovou po Ladislavovi z Lobkovic na Holešově. U Valdštejna se proslavil obranou předmostí Dessavy a byl povýšen na polního zbrojmistra artilerie. R. 1626 upadl za podivných okolností do Bethlenova zajetí a musel se vykoupit 20.000 tolarů. Jeho kariéru to však nenarušilo, pod Valdštejnem sloužil až do jeho odvolání v r. 1630. Pak se uchýlil na své statky a v r. 1631 s ním dvůr jednal, aby se stal zástupcem císařova syna Ferdinanda ve vrchním velení. Z plánů sešlo, protože se na své místo vrátil Valdštejn, ale téměř současně se v r. 1632 stal Jindřich Šlik prezidentem dvorské válečné rady a tím i jedním z Valdštejnových protihráčů. Když Valdštejn upadl do podezření ze zrady, byl za ním vyslán do Slezska, aby zde ověřil Valdštejnovy záměry. Po Valdštejnově smrti získal z jeho frýdlantského vévodství některé statky, zejména Staré Hrady, Velíš a Kopidlno.

Jindřich Šlik zemřel ve Vídni až r. 1650. Na rozdíl od mladšího Valdštejna zemřel v milosti císařské a také ve své vlastní posteli.

Další informace, které jsem naleznul na netu se již týkají mincovny v Plané:

Provoz v mincovně byl zahájen roku 1627. Rozšíření provozu bylo však až od roku 1628, kdy Jindřich Šlik navázal spojení s norimberským mincmistrem Janem Puzerem z Puzenau. O jeho významu svědčí i skutečnost, že se jeden čas dokonce podepisoval jako plánský mincmistr. Vedle něho a později i samostatně, působil až do roku 1641 mincmistr Jan Kandler.

Jeho v této funkci vystřídali tito mincmistři: Jan Vodňanský (1641-1643), Oldřich Zikmund Mirošovský z Mirošova (1644 - 1649), Kašpar František Begner z Rossenfeldu (1649-1651), Jan Jiří Beck z Munggau (1651-1655) a Jan Pelet z Hundtu (1655-1665). Do mincovny přišlo první stříbro z dolu Štěstí a radost roku 1629. Těžba stříbra byla poměrně nízká, zdaleka nemohla provozu mincovny postačovat a roku 1664 byla těžba stříbra zcela zastavena.

Z dochovaných účtů vyplývá, že se v Plané razily tolary, groše (t.j. tříkrejcary) a v nepatrném množství i zlaté dukáty. Razily se i krejcary, které jsou doloženy pouze v dochovaných ražbách.

V letech 1641-1651 a 1660-1662, t.j. za 13 let, bylo zmincováno asi 3.300 hřiven čistého stříbra. Za těchto 13 let se tedy zhotovilo asi 22.700 tolarů a 363.250 grošů, za čtyři desetiletí pak asi 68.000 tolarů a přes jeden milion grošů.

Peněžní výsledky podnikání byly překvapivě špatné. Na těžbu stříbra se v letech 1623-1645 vynaložilo celkem 11.876 zl., přičemž se získalo stříbro v ceně 12.318zl. Výnos za toto období činil jenom 442 zl., t.j. pouhých 3,59%. Poslední konkrétní zprávy z let 1660-1662 ukazují, že proti ceně vytěženého stříbra ve výši 78 zl. stojí vydání 1758 zl., t.j. ztráta 990 zl.. Zisku nebylo dosaženo a roku 1664 byl provoz dolů zcela zastaven.

Ztrátovost dolů nenahradil ani výnos ze zmincování vytěženého kovu. Proti příjmu 6.399 zl. 57 kr. stálo vydání 6.334 zl. 26kr., takže bylo dosaženo nepatrného zisku, pouhých 1,026 %, pokud nebyl provoz zcela ztrátový. Provoz mincovny tedy musíme považovat spíše za projev hrdosti Šliků na to, že mají na ražbu mincí právo a že jsou také schopni toto právo vykonávat. Mince ražené v Plané jsou charakteristické Šlikovským erbem v dolní části mince a v horní části mince je trojice postav, Jezulátko, Sv. Anna patronka města a pana Marie.

Většinu informací a obrázků jsem převzal z níže uvedených informačních zdrojů:

http://www.rozhlas.cz/brno/upozornujeme/_zprava/677948
http://www.muplana.cz/muplana_soubory/hornicke_muzeum/slikovska_mincovna.htm
http://leccos.com/index.php/clanky/slik-,jindrich-,3
http://www.sberatel.com/diskuse/topic.php?id=3674&page=8&usebb_sid=199c02da625737cbce3973324c97df35

Inoboediens

Tříkrejcar z depotu

Iniciály a značka mincmistra Jana Candlera

Jiné varianty šlikovského 3 krejcaru nalezené na netu

Kopie z Ottova naučného slovníku