Louka jako by se styděla.

Tentokrát jsem byl už v pátek.

Počasí jakž takž dovolilo, tak jsem toho využil a vypravil se na onu posledně navštívenou louku. Tráva sice po deštích trochu povyrostla, ale půda byla pěkně měkká, takže rýčkem se snadno pracovalo, pěkně odříznout drn a po vyndání nálezů zase pěkně přiklopit- téměř k nepoznání, že tam někdo něco vykopal. Vzal jsem to zase po diagonále, přibližně rovnoběžně s minulou trasou. Signálky slušné, lefošáky(a co jich tam zase bylo !) jsem vracel do jamek před jejich pečlivým zahrábnutím a přiklopením drnu. Ostatní, co tam bylo, dávám té naší veřejnosti ke zhlédnutí. Louka jako by se styděla dát mi něco fajnovějšího.