Landwehr Infanterie Regiment Nr. 11 (Zeměbranecký pěší pluk č. 11)

Landwehr Infanterie Regiment Nr. 11 (Zeměbranecký pěší pluk č. 11) knoflíky s číslem jednotky nosilo mužstvo na náramenících blůzy (Waffenrock), důstojníci měli blůzu bez nárameníků a číslo jednotky se nacházelo na knoflících k zapínání. 11 v sestavě 51. pěší brigády Landwehru 26. pěší divize Landwehru (IX. armádní sbor) – pluk určený pro frontu v Haliči proti Rusku během 1sv.

Něco o jednotcé :

„Český zeměbranecký pěší pluk č. 11“ (Böhmisches Landwehr-Infanterie-Regiment Nr. 11) se vytvořil v roce 1889 sloučením „českých zeměbraneckých pěších praporů“ č. 29 (Jaroměř, do roku 1886 Hradec Králové), 43 (Jičín) a 44 (Jičín, do roku 1884 Trutnov). Všechny zmíněné prapory vznikly na přelomu let 1869/70 jako „české zeměbranecké prapory“ a přívlastek pěší se v jejich názvu používal od roku 1875. Velitelství nově vytvořeného pluku sídlilo v Jičíně a jeho prvním velitelem se stal pplk. Artur Pielsticker von Pfeilburg. Pluk byl doplňován branci z teritoria doplňovacích okresních velitelství Hradec Králové a Jičín. V roce 1894 byl přejmenován na „Zeměbranecký pěší pluk č. 11“ (Landwehr-Infanterie-Regiment Nr. 11) a z dosavadních zeměbraneckých praporů 43, 44 a 29 se staly polní prapory (1., 2. a 3.). Po vypuknutí I. světové války pluk odešel pod velením plk. Emila Stanga jako součást 26. zeměbranecké pěší divize na frontu do Haliče a v Jičíně setrval pouze náhradní prapor. V roce 1917 byl přejmenován na střelecký pluk č. 11 (Schützenregiment Nr. 11) a z bojišť se jako organizovaný celek již nevrátil. Po skončení I. světové války se pluk obnovil na základě svého náhradního praporu a v říjnu 1919 se přesunul z Jičína do Železnice. V průběhu unifikace čs. armády byl v polovině ledna 1920 reorganizován na horský pěší pluk 1 sídlící v Martině.

A teď něco o kasarnach :

Po zrušení jezuitského řádu papežem v roce 1773 a odchodu jezuitů z Jičína byla budova jejich koleje předána 23. 8. 1776 vojsku a upravena pro ubytování pěšího pluku o šesti kompaniích. Vystřídalo se tu několik pluků. 1. února 1860 do Jičína přišel nově zřízený pěší pluk č. 74, jehož majitelem byl od 13. ledna 1886 polní podmaršálek hrabě Nobili. Tento pěší pluk se stal trvale jičínskou posádkou. Po rakousko-uherském vyrovnání v roce 1866 se armáda nově organizuje. Kromě společné c. a k. armády složené z příslušníků všech národností se roku 1867 zakládá Zemská obrana rakouská (Landwehr) a Zemská obrana uherská (honvédi). Jejich vystrojení a výcvik je na úrovni společné armády a původně jsou určeny jen pro obranu své země.
Současně je zavedena všeobecná branná povinnost, z které jsou vyňati jen vážně nemocní branci a muži nedosahující výšky 155 cm. Nikoliv už šlechta, kněží, státní a vyšší vrchnostenští úředníci, lékaři, učitelé, samostatní selští hospodáři a jejich nejstarší synové… Aktivní vojenská služba byla snížena z osmi let na tři roky. Po ní se voják vracel do svého povolání, ale zůstával ještě sedm let v záloze s povinností účastnit se vojenských cvičení a dva roky pak byl zařazen do domobrany.Původně bylo zřízeno při nedostatku kasárenských budov jen 79 praporů zemské obrany, z nichž prapor č. 43 byl umístěn v Jičíně v přední budově jičínské novoměstské nemocnice (za roční nájem 500 zl.). Když byly z praporů zemské obrany v r. 1884 vytvářeny pluky o třech praporech, musel Jičín, když chtěl zemskou obranu v městě udržet, pro toto druhé vojsko postavit kasárna a pak je eráru pronajímat (tak vypadala tehdejší praxe). Ale které místo pro stavbu kasáren vybrat? Zastupitelstvu by se nejlépe líbilo zanedbávané Nové Město anebo alespoň Letná na Holínském předměstí. Ale vojenští páni chtěli hezčí místo a vybrali si je při lipovém stromořadí do Valdic.Podle tehdejších zvyklostí vypracuje pro město stavební plány kasáren se schválením eráru za 1000 zl. František Menčík.
Po rozhodnutí městského zastupitelstva zachovat zemskou obranu v Jičíně se započaly přípravy na stavbu kasáren.V dubnu 1886 vydražil veškeré stavební práce V. Fejfar za 80. 500,- zlatých, ale na žádost živnostníků byly práce rozděleny mezi větší počet zájemců: Ant. a Boh. Holečkovým práci zednickou, tesařskou a kamenickou za 4 890,- zl., pokrývačskou V. Polákovi za 2 270,- zl., kovářskou a strojnickou Fr. a A. Knotkovým za 3 016,- zl. a 6 krejcarů, truhlářskou a natěračskou práci V. Horáčkovi za 490 zl., klempířskou V. Novákovi za 849 zl., zámečnickou Fr. Vojtíškovi za 2 845,- zl., sklenářskou práci měl odvést D. Molinaro, kamnářskou Ant. a Jos. Haratický ze Železnice, malířskou J. Archelaus, štukatérskou Ant. Krysto, hromosvody měl instalovat J. Sklenček z Hořic. Úhrnem 80 307,- zl., 90 krejcarů. Jednalo se o dnešní rohovou budovu s boční stranou do Argonské ulice a jednopatrové skladiště a puškařskou dílnu za ní. Největší zakázku stavebních prací získal Antonín Holeček se svým bratrem. Stavba byla zahájena a i přes nepřízeň počasí pokračovala rychle.  Už 8. srpna 1887 se do nových budov začaly stěhovat dva ještě neúplné prapory zemské obrany (úplný prapor měl 200 mužů). Vedle jičínského praporu č. 43 také prapor z Trutnova č. 44. V roce 1892 bylo za kasárnami směrem na Čeřovku zřízeno vojenské cvičiště a sloužilo vojsku až do začátku 30. let XX. století.V roce 1894 bylo postaveno augmentační skladiště.  Ani nová kasárna brzy pro velitelství a pluk zemské obrany nestačila, požadovali ještě kanceláře a byty pro poddůstojníky v přístavbě. Zástupci města jedou jednat do Vídně na ministerstvo: Byty pro poddůstojníky v přístavbě nebudou a pro kanceláře postaví město zvláštní menší budovu.Na základě detailních plánů ministerstva Zemské obrany vypracoval nový technický znalec města inž. Bedřich Pek za 1500 zl. rozpočet na dvě budovy. Měly stát se vším všudy 167.609 zlatých.Byla to dosud největší městská zakázka a velká příležitost pro jičínské řemeslníky. Vedle první budovy kasáren z roku 1887 byla postavena menší budova kancelářská a pak třetí, největší budova kasáren, a za ní dvě vozové kolny. Mohutná budova s novorenesanční fasádou, jejíž tvarosloví tehdejší stavitelé dobře ovládali.V únoru 1897 byla zadána a v září 1898 zkolaudována. Budovy sloužily až do r. 1918 za sídlo 11. zeměbraneckého pluku. V dalších letech, až do r. 1939, sem bylo přemístěno vojsko 22. čs. pluku Argonského, jehož jádrem byli francouzští legionáři. Za okupace zde byl prapor vládního vojska. Důstojníci žili v bytech zřízených z augmentačního skladu. Střední budovu okupovaly německé úřady: Oberlandrat, úřední soud pro německé příslušníky a Gestapo. V nejstarší budově (nejblíže k městu), kde byla dříve vojenská hudba a v přízemí důstojnická jídelna, byla od r. 1939 umístěna česká škola pro odborná ženská povolání a německá dvoutřídní škola. Po r. 1945 sloužily všechny objekty znovu vojenským účelům a za socialismu pak dělostřelecké brigádě.

Informace jsem čepal z : 

https://www.kk8lir.cz/lir-nr-11-jicin-jicin 
http://www.jicinsko.cz/nn/nn383/nn383-2.htm
https://www.mujicin.cz/historie-kasaren/ds-29477

a články o knoflících :
https://www.uniform-buttons.com/clanky-zemebranecke-pesi-pluky-od-r.-1889.html
http://www.memorialmatejekudeje.com/zemebranecke-knofliky-rakousko-uherskych-pluku/
https://www.lovecpokladu.cz/home/rakouskouherske-uniformni-knofliky-a-jejich-urcovani-na-lp-7145
https://www.lovecpokladu.cz/home/knofliky-zemebranecky-rakousko-uherskych-pluku-5656

Tento článek jsem věnoval hlavně 11ce neboť jsem ji nedávno kopl , tak příště třeba bude k jiné jednotce ,ať se vám daří.

Můj nalezen knoflík

uniformy

kasárna