Kterak k loupáku jsem přišel.

A přidal pár želízek k tomu.

Nedávno mě kamarád již v pozdnímvečeru volá telefonem, jestli jsem doma a jestli se může zastavit na pokec, když už se venku nehodí. A že pro mě něco má, když dělám do toho železa, jemu že to nic neříká. Samozřejmě jsem souhlasil a jakmile se objevil ve dveřích hned mně podává sáček s kusem železa, celý zabláceným, že s tím zatím nic nedělal, ať si to očistím a prohlédnu, jakmile budu mít čas. Je to takový loupák na kůru, který už mi dlouho leží doma a tak mi ho přináší.Zběžně jsem ten kousek železa prohlédl a významně jsme se na sebe oba dlouze podívali, žádný z nás nic neříkal, jen se beze slova pousmáli a každý z nás si myslel své ( oba to stejné). Tak to jsi mi udělal radost - říkám mu a on se jen zasmál a říkal, že je spíše na kolečka. Tak jsem mu ochotně slíbil, že mu za ten "loupák" něco nachystám z mých dubletních přebytků. Ještě se pro to nedostavil, asi ho odrazuje to příšerné počasí. Dlouho se mi do pucování nechtělo, ale když se venku nehodí, tak jsem k tomu "loupáku" přidal ještě pár želízek z dřívějška, trochu popucoval,zakonzervoval, populíroval a tady to je ke zhlédnutí. Tak i vy se podívejte po starších nálezech a teď v tom pro nás lovce nepříznivém počasí pucujte a posílejte ! A ať se vám všem daří !