Kéž to neskončí...

Další lesní Ag kolečka

 Tak jsem se po týdnu pracovního nasazení konečně dočkal víkendového mrcasu.Nažhavený 12-ti krejcárkem z minulého týdne jsem zvolil jediný možný cíl:"stříbrný les".Bylo by sice výstižnější říct olověný,protože kulka pípne na každém druhém kroku,ale bez práce není chleba o koláčích nemluvě.Takže po časovém úseku zhruba 120 projektilů (hodinky se sebou nenosím a mobil vypínám) a jiného vražedného smetí  se ozval dvojitý signál. Když z prvního důlku vypadlo tenké kolečko a z druhého místo očekávané kulky (Murphyho zákony) taky, tak jsem to chvíli rozdýchával.    Vidina depotu mě chvíli zdržela na místě a když se fatamorgána rozplynula a já málem sondou povalil svého prvního letošního hříbka,nabral jsem kurz na svůj nejlepší houbařský flek.Po cestě ještě vylez na světlo boží můj první deklík z fajfky a obdařil mě pocitem,že když se daří,tak se daří.       A opravdu.Hřiby se sice ještě neukázaly,ale po chvíli podezřelého ticha se ozval detík znovu a kolečko bylo na světě.Pak až do soumraku jen patrony a kulky a jeden komančský dvacetník.Co víc si však přát.Kopat se musí všechno,nechce li člověk o něco přijít.A tak  končím zbožným přáním,které jsem použil jako název příspěvku:Kéž....

Němci byli pohromadě,Polák zvlášť.

Zleva:princové Anhaltští 1618,Conrad Löw von Steinfurt- mince Burg Friedbergu 1618 a Sigismund III Vasa z Krakowské mincovny 1620d