Jak jsem začal hledat...
...a našel skrýš werwolfu.
Milí přátelé a kamarádi hledači, tento příběh začíná tak, že jsem jednoho dne jako malý kluk ve čtvrté třídě základní školy vyrazil s kamarády na hřiště za školou v našem městě. Stávala tam rampa pro skejťáky a nás nenapadlo nic lepšího, než proti té rampě kopat po zemi různé kameny a vůbec všechno co se po okolí válelo. Strašně se nám líbilo, jak ty věci dokáží létat vysoko. Když už nebylo co po ruce, tak jsme se vydali na blízké pole pro nějaké ty kameny. Jdu si tak v brázdě po traktoru a kapsy se mi plní kameny určenými na tu rampu. Ani by mne nenapadlo, že to, co najdu místo kamenů na tom poli, způsobí o mnoho let později mou lesopolní posedlost. Co to je? To asi dobře poletí… Koukám na obrovskou zlatou(no, vypadala tak) minci. Na ni z jedné strany pán s korunou a na druhé straně lev. Poklad jak blázen, myslel jsem si tenkrát. Byl jsem přeci jen desetiletej prcek. Minci jsem vzal domů a ukázal rodičům. Nikdy tak velkou a těžkou minci neviděli. Vzali ji tedy ke známému numismatikovi a prý když ji držel, tak se mu klepaly ruce. Marně zkoumali katalogy. Nikde nic, jen jistá podoba s PG Karla IV. Ale tak velká a ze zlata? Přeci jen 55g není žádný prcek. Udělal se tedy test na zlato ono prd. Mosaz to byla. Potvora jedna. Mince tedy putovala do krabičky k ostatním. Našim neuniklo, s jakou zálibou se v mincích přehrabuju a dostal jsem tedy k následujícím Vánocům velké album na mince. To se postupně plnilo a plnilo, jak příbuzní nacházeli po šuplikách kde jaké mincičky a bankovky. Z každého přírůstku jsem byl strašně nadšený a se zálibou si nové mince zařazoval do alba.
Roky šly dál, základka, střední a do práce. Málem jsem na album i zapomněl. Jednou se tak prohrabuju věcma a hele, moje sbírka. Prohlížím si mince a listuju albem až k té velké minci. Co se tak podívat po netu, co je to vůbec zač? Vyndavám minci a prohlížím si ji. Tak třeba podle nápisu. Gracia Karolus zadávám tedy gůglovi pokyn. Prohlížím stovky fotek, ale nic. Tak jak to mám asi najít, sakra. Prohlížím tedy minci důkladněji a všímám si jakoby puncu zvenku po obvodu mince. Hmm, HP. Pátrám tedy po puncu hp. Nic. Znovu přemlouvám gůgla a mezi obrázky nacházím známé logo HP. Hovorka Půlpán. Je to rodinná firma, která už po generace ručně razí upomínkové mince na hradech a zámcích. Ta moje by měla být vyražena kolem roku 1930 na Karlštejně. Tak tedy replika PG z mosazi. No nic, i tak je to moc pěkný koláč a mám k němu jako k první minci nalezené na poli tenkrát ještě bez detektoru velmi hluboký vztah. A nedalo by se toho na poli najít víc? Zase gůgl. Lovec pokladů? To zní dobře. Klikám tedy na odkaz a vyskakuje na mě vám všem velmi známá stránka. Tak voni to hledaj detektorama, jo? Ale to bude drahý. Začítám se do diskuzí, jakej že ten detektor by jako byl dobrej. Po několika dnech obdivování nálezů a zkoumání detektorů padla volba na žluťáka ACE 250. Sjedu inzerci. Jeden v Rybitví. Za dobrou cenu. Druhý den pro něj s kamarádem jedeme. Hned po cestě zkouška. Sakra to je divný, já chci poklad a ne rezavý hřebíky a něco, co se ani nedá identifikovat. Buď to blbne, nebo jsem blbej já, říkám si. B bylo správně. Po přečtení návodu (taky čtěte návod až když selžou všechny pokusy?) Zjišťuji na co ty čudlíky vůbec jsou. Nálezů přibývá a detektor mi jakž takž začíná přirůstat k ruce. Dokonce se mi občas podaří naverbovat nějakého rýčonosičokopáče mezi kamarády.
Jednoho krásného podzimního dne dva roky zpátky se ke mně na výpravu přidali dva kamarádi a kam že to pojedeme. Volba padla na jedno vypuštěné koupaliště. Po příchodu k pláži zapínám detektor a hlásím že jdeme na ty zlatý prsteny a řetízky. Jaký omyl. Samé AL otvírátko od plechovky. Jdeme tedy po pláži dál a najednou díra. A vedle díry zase to otvírátko. A další díra. Koukám po okolí a skoro celá pláž rozrytá. Ani jedna díra nezahrabaná. Jak kdyby z lesa přiběhli divočáci a celou pláž rozryli. Jen s rozdílem, že ty prasata nehrabou kovový předměty a nenechávaj je vedle děr. V dálce vidím několik postav, jak mávaj klackama po pláži. “To jsou prasata, padáme pryč, ať to není na nás.” hlásím. “Ale kam? Co tamten kopec? To by šlo.” dáváme hlavy dohromady. Detektor složenej a rychle pryč. Skáčeme do auta a pelášíme k vyhlédnutému kopci. “Tady ne, ještě jeď. Támhle by měla být cesta nahoru.” Parkujeme na kraji u lesa jako spousta houbařů co pobíhají s košíkama všude okolo a vydáváme se podél cesty na vrchol kopce. Po cestě nahoru se střídáme v mávání i kopání. Patrona, knoflík, deseťák a ulomená páčka z nějaký motorky. To byly nejlepší nálezy po cestě na kopec. Když jsme se vydrápali z lesa na vrchol, tak se před náma objevil nádhernej výhled do širokého okolí při západu slunce. Chvilku pauza potom výšlapu, napít, cigárko, pokochání výhledem a jde se zpátky k autu. Teplota jde dolů a světla v lese už taky ubývá. Seběhneme kopec dolů a detektor zapínám až na na rovince v lese po cestě k autu na posledních 200 metrů. “Kdo zrovna tady v lese moh zahodit zubní pastu?” Kleju u stromu po zahrabání díry a dávám si ji do kapsy. Většinu bordelu co vykopu, a můžu pobrat tak doma házím do popelnice. Přece to nebudu kopat znova až tam zase půjdu ne? Akorát ta hlína po kapsách maskáčů a v batohu se musí pořád vyklepávat. Jsem tak 10 metrů od auta a u stromu na rozcestí signál jak blázen. “Pocém s tím rejčem.” Volám na kámoše. “Tady něco je.” “To nekopu, skáče to do železa.” hlásí mi po příchodu a předává mi rejč. Kopu a přejíždím díru detektorem snad po desátý a stále nic. Díra půl metru průměr a hloubka tak 40 a pořád nic. “To není možný, vždyť to řve jak pomatený.” “Tak se na to vykašli a jedem.” Hrábnu do díry rukou a úplně na dně nahmatám kus trubky. Odhrabuju dál a objevuje se zaměřovač. “Ty vole asi puška.” Hrabeme dál a snažíme se jí odhrabat směrem k pažbě, ale po dřevu už skoro ani stopa. “Hele druhá!” Hrabeme jak o závod a vůbec nám nedochází co by tam ještě mohlo být. Dvě venku. Prohlížím si je a pokládám je kousek od auta. “Další! A k tomu spousta nábojů!” ozývá se od díry. Jdu tam a zvětšujeme díru. “Hele, nějaká optika. A je jich tady víc.” Taháme z díry černý válečky. “Proč je na tom logo Škodovky?” “A dopr…. Tady je kroužek! To jsou granáty!” S respektem odstupujeme od díry a vyděšeně na sebe koukáme. Nedá nám to. Vracíme se k díře a vyndaváme je vedle. Je jich 7. Stejně jako pušek. No, pušek. Teda spíš toho co z nich zbylo. Po pažbách ani stopy a zrezlý jak blázen. Vyndaváme z díry poslední náboje, zbytky popruhů z pušek a kovové rohy od bedny a její madla. Nakládáme pušky a náboje do kufru. ”Co s těma granátama?” “ No to budeme muset zavolat policajty a pyrotechniky.” “No jasný, a voni kouknou do kufru a seberou nám to. To teda ne!” Opatrně je po jednom vracíme do díry a zahrabáváme. Odjíždíme domů. Tma jak v pytli. Adrenalin z nálezu obrovskej po celou cestu domů. Doma ještě kořist prohlížíme a dělíme se. Pak se rozcházíme každý po svém. Na internetu zjišťuju, že to jsou zbytky ČZ vz. 24 a náboje 7,92 od roku 1931 do 1936. Podle fotek granátů to byly Škoda Plzeň vz 34 ostrý útočný nárazový co bouchaj i při dopadu na sníh, vodní hladinu a bláto. Ještě že nedostal rejčem. Uffffff. Z celýho výletu nebyl jen adrenalin a zrezlý trubky, ale i chřipka. Tak tam granáty ve své díře leželi ještě asi měsíc. Po uzdravení mi to nedalo, zajel jsem na místo nálezu, zavolal nejbližší státní Policii a odvedl je ke granátům. Přijeli dva celkem v pohodě policajti a jeden i vtipkoval, jestli si nezaházíme po lese. Zapáskovali asi 20x20m a protože to bylo u silnice, tak i tu a otáčeli auta odkud přijeli. Já musel taky přeparkovat. Za chvíli přijel další policajt a že prej to musíme sepsat na služebně, tak mě naložil do auta a jeli jsme. Byl pátek odpoledne a asi jsem jim protáh směnu, tak nebyl moc nadšenej že to se mnou musí sepisovat. Říkal ale že je rád, že se to svinstvo tam u cesty alespoň nebude válet. Taky se tam prej našla pancéřovka. No než jsme to sepsali a odvez mě zpátky tak už bylo po všem. Pásky nikde, díra zahrabaná. Pyrotechnik to prej naložil do kufru a odvez.
Dohledal jsem, že ty pušky i ty granáty měli ve výzbroji SOS Stráž Obrany Státu. Bylo to na kraji sudet a já si 2 roky myslel, že to tam po r.38 zakopali SOS místo toho, aby to odevzdali Němcům. Týden předtím, než jsem začal psát tento příběh jsem pročítal různé příběhy všude možně a to i tady na Lovcích o jistém houbaři Františkovi, který do jisté hospody přinesl a za pár piv a panáků vyměnil MP40, kterou objevil ve skalách nejspíš v tajné skrýši werwolfu. Příběh mne úplně uchvátil a pátral jsem po werwolfu něco víc. A dočetl jsem se, že měli školící středisko pár kilometrů od nálezu. Byli známí tím, že na odlehlých místech zakopávali bedny s materiálem k partyzánským akcím včetně beden s jídlem a zdravotnickým materiálem. Pročítám dál a našel jsem, že souprava W sloužila k vyzbrojení jednoho družstva a byl tam buď lehký kulomet s 1200-2000 náboji nebo 7 pušek se 120 náboji pro každou zbraň a 7 ručních granátů. Tak si říkám to je přesně ono! A co by kamenem dohodil od výcvikového střediska! Pecka! Čtu dál… Pod bedny se dávala mina, dovnitř do bedny až na dno granát s lankem na víko. “No ty vole, to bylo docela štěstí s těma flintama předloni.” volám hnedka spolukopáčovi a chrlím ze sebe do telefonu co jsem se zrovna dočetl.
Bylo to docela štěstí si až teď tak uvědomuju. Bedna byla shnilá dřevěná a naštěstí bez nástrah. Měli ale i celozinkové zacínované bedny. A to teprv musí zvonit. Ale měli prý i skleněné miny a ty asi moc nezvoněj. Tenkrát jsem ani netušil, že něco jako werwolf bylo a jeli jsme tam úplně náhodou. Váhal jsem, jestli článek zveřejnit, protože podle popisu by někdo mohl přibližné místo odhalit. Na druhou stranu je ale asi lepší dát ostatním vědět, s čím se můžou při toulkách s detektorem setkat.
https://www.lovecpokladu.cz/forum/neobvykle-prihody-z-hledani-59
Příběh od wobbera. Přijde mi strašná škoda, že je zapadlý hluboko ve fóru. Doporučuji dočíst až na konec komentářů, jsou tam drobné přídavky.
https://www.lovecpokladu.cz/klubove-clanky/werwolf-nacisticke-podzemi-navzdy-s-otazniky-5313
A teď do nás co jsme za blbce...
Post
There is no post in the chat.
Add post
You must subscribe to post. If you do not have an account on this site yet, sign up.