dneska se Servuzem

Bylo fajn - pivo nestihlo zmrznout

Dneska sme s Marťasem vyrazili konečně trochu vyvětrat hlavy a moudře jsme počkali do osmé hodiny , kdy přece jen teplota už přestává klesat . Po klasické návštěvě večerky a nákupu základního občerstvení jsme vyrazili na vyhlédnuté louky , kde přece jen svítí sluníčko trochu dýl a mohly by být už měkčí . Po zjištění , že na ledu auto do kopce asi nepojede jsme škodověnku museli opustit trochu dřív , ale to nevadí , aspoň sme si mohli proklestit cestu trnkovým náletem sami . Bylo nádherně . První pivo sem naštěstí vypil ještě v autě , tak mi taková kosa nebyla . při prvním signálu sem zjistil , že krompáček je na beton špatný nářadí a uvažoval sem o nějakým dinamitu , ale do lomu to mám z tama už daleko. Trošku jsem si ho tedy o tu zem ohnul , ale to nevadí - zase aspoň kope širší díry . aspoň sem zjistil, že trhačky dnes hledat půjdou . Potom padl krásnej velkej hliníkovej desetník a zlomek knižního kování snad . Nejhezčí na tom šem bylo , že při kopnutí do země se ozýval krásný zvonivý zvuk a třpitící se krystalky mi něžně ostřelovaly tvář . Neopoměl jsem se kochat samozřejmě krajinou a přírodou a občas sem si u některého stromu ( většinou plané třešně ) i ulevil . Hned u té první třešně jsem si ale zapoměl kopátko . Naštěstí to ničemu nevadilo, protože zrovna dlóuho nic nepíplo a tak jsem ho nepotřeboval. Teprve až jsme se prodrali jakýmsi hustým malým a pýchavým podrostem, a ušli kousek v lese , jsem si ho chtěl za pasem upravit , aby mě netlačilo , ale nebylo tam. Tož sem se úplně v klidu vracel a hledal u které třešně sem ho nechal . Samozřejmě u té poslední. Pak sem tedy i s kopátkem spěchal zpět k Servuzovi a k onomu místu ( kde byla jen brokovka ) Ale pak už to šlo . Sice trocha sněhu v lese , ale padlo aspoň pár knoflíků . Konečně paseka a sluníčko . Z radostí sem si otevřel další pivo a spokojeně kochaje se krajem si trošku zabafal . No a potom už zas byla kosa , tak sem to trošku šel rozhýbat stylem ,,dohoním Marťasa" , ale naštěstí nebyl daleko . Nakonec jsme to tedy otočili směrem domů přez vyhřáté louky , kde to trošku malinko barvově padalo a tak krom běžného lučního sběru se mi zadařil tenhle krásný prstýnek s jakoby emailovanou a nebo smaltovou postavou svatého ve zlatě a ,,zakáplé" pod sklem bo něčím takovým. Drobýtek je toho skla uštíplej a proto mi to nejde víc zaostřit na tu postavu . Rozhodně mi udělal radost a tak krom zvlněných a roztřepaných ruk , ostřílené huby ,zmrzlých prstů a ohnutého kopátka to dnes za to stálo ;-) Myslím to vážně - ten čas venku v přírodě s kámošem a bez stresu je nenahraditelnej ;-)