Díra mezi mraky

Jenda. M v autě něco minule řek, co mě inspirovalo. Postříbřenej je taky stříbrnej, když to je hodně, myslim. Myslivec se s tim kousek ode mě moc nemazal, ano, dvě rány, tak sem šel domu, nenechám se zastrašit, stejně to vypadalo na déšť.

Lovcové,

bylo po šesté večer, a unaven celodenním gaučingem, jsem se vydal tedy do přírody. Letecký den za oknem mě už nebavil, stejně skončil.  No co, tak jen tak na 2 hoďky... Na lepší nálezy se tady chodí vlastně rovnou z auta, za 6 minut nebo co, tak by to mělo stačit. Parkuju na překladišti dřeva. V osmnáct padesát dva mám naladěnýho Tejona, aby mu nebylo líto že včera bylo na prstenech venku Lobo, a jdu. Z počátku lehká šrotařina, zlomky smaltu, mohl to bejt taky odznak. Lokalita byla kombinace ústupovky a staré cesty. No a na té staré cestě se mi zadařil pěkně tlustě postříbřenej, aspoň doufám, ale co by to bylo jiného, zdobenej knoflík. Cestou k autu jsem se vyloup na hranu lesa, a posbíral tam pár mauserů. Potim se jako kanec, dusno jako prase. No, a jdu zpátky do lesa, úvozovka jako víno láká, a v tom bác bác, pan myslivec kousek ode mě střílel na něco. Mám se rád, a on může hůř vidět, v té rokli tma, a já na sobě vedle maskáčů a kostkovaný košile a fialovýho šátku a sluchátek a slip a ponožek a fil z výprodeje a safari hučky a třiceti kilo sádla jen ten červenej batoh, takže národní frontě a organizované myslivosti zdar, a k autu. Konec výletu dvacet čtyřicet osm. A začalo zase pršet.

litrfree

1 no jasně pod kořenem ale Groundbrejkr to prostřelil jako prd

2 za oknem letecký den

3 napřed trochu šrotaření škoda že ten klín neni bronzová sekera

4 knofliček lesní lesklý

5 za tu chvilku jo někdy ani za den

6 je asi jenom postříbřenej ale tlustě

7 zadeček je zarostlej

8 a předeček je hezkej