Bronzová sekera

Tak jsme se s Cementem zase o kousek přiblížili k době bronzové

Teď už mrazivé sobotní ráno(-4) mě sice moc netěšilo,ale zato mě hřálo pomyšlení, že jsme se s Cementem domluvili na..., jak jsme tomu říkali "odlévačce".Lákala nás představa toho,že budeme mít každý doma bronzovou sekeru při které nás nebude trápit svědomí,že jsme ji neodevzdali  na patřičná místa a navíc se něčemu přiučíme. Sběr různých měděných drátů ,úlomků a odstřižků plechů ,kterého se zůčastnil i Rellik vyvrcholil nastříháním na drobno a rozdělením do deseti hromádek a tím mou bolavou pravou rukou začaly strasti obyvytel dávnověku,kteří se snažili o totéž co my dnes.

Naší výhodou bylo to,že jsme měli k dispozici měď ve formě drátů,cín( i s kalafunou),hnědé uhlí,propanbutanový vařič,výheň a to,že jsme nemuseli,nýbrž mohli a ještě lépe.. chtěli.-

Pár foteček v dílně a výheň na dvorku s hučícím pohonem naznačovala,že se dostavila hodina pravdy.

Cementík,jako šéf akce,se jal kleští a neustálým drbkáním do nerezové kokilky napomáhal tavbě směsky,kterou jsem osobně přichystal (nezlobte se,že vyzdvihuji svoji zásluhu na této akci-byla totiž jediná :-)

Všechno šlo hladce.. šéf to měl pod kontrolou a rukavice dle očekávání nevydržela 1000 stupňů a p.Cementová zřejmě fouká na bolístku.

Trefa žhavého kovu z nálevky byla do formy neuvěřitelná, popáleniny z odpichu žádné,ale v té soustředěnosti jsme pozapoměli na to,že klín,který tvoří budoucí dutinu bude silou těžkého kovu vytlačen,takže se klín povytlačil,vzpříčil a teď už netekoucí kov perfektně zajistil nadobro v odlitku.

Po prvním drobňoučkém nezdaru(maximálně jednou až dvakrát za deset let),jsme dali hlavy dohromady a kamenný klínek místo jemného vytažení prostě vymátili kladivem a majzlem:-)

Nicméně nezdárek z první zkušenosti,jsme vytlačili myšlenkou,že vlastně dutinku v sekerce nepotřebujeme a že když bude nejhůř,tak ji v pohodě odvrtáme.(řekl šéf)

Neměli bychom předky Kelty, Římany,Slovany a Půchovjany,tak by jsme už asi končili,ale hrdost nám nedala a druhý pokus se spásnou myšlenkou předehřát i formu a nalévat pomalej

jsme znovu rozžhavili kovy doběla.

Opět ani kapka nazmar a vítěství bylo naše.Nezdarem i u druhého pokusu jsme vylučovací metodou zjistili všechny chybičky co se vloudily (ty už ale neprozradíme jelikož to se tajilo už i v době bronzové) a příště jsme si jistí,že to vyjde.

A to Alex vzkazuje: ARCHÁČI TĚŠTE SE !! seker bude dost ! ! §

Cemente díky.