Archeoneděle

aneb už mě nebaví tahat ze země depoty a tak si dám pauzu.

Zdravím obec hledačskou!

V pátek jsem vykopnul tři velmi pěkné a zajímavé depůtky a dnes na mě čekal další.

Dnešní neděle byla ve znamení archea. Konalo se pracovní setkání archeologa s hledači na jedné z nejprohledanějších archeolokalit, takže se dalo čekat, že výsledky, tedy nálezy, budou nejspíš mizerné.
Vše tomu nasvědčovalo, neboť dopoledne nás archeolog poslal do oblasti o které je známo, že tam už skutečně nic není. Taky to podle toho vypadalo. Slunko se překonávalo, my jsme se taky snažili, ale po hodině a půl jen šrot. Kolegové to vzdali, sedli si to stínu, klábosili a pokuřovali. Pomalu jsem se chystal zařadit zpátečku, když detektor mírně zachrmlal. „Aha, opět rezavý hřebík“ pomyslel jsem si a opatrně jsem zahrábnul kerimkou do země. Po pár centimetrech jsem uviděl rezavý hrot hřebíku. Uchopil jsem hřebík za špičku a vytáhnul ho. A ejhle. On to nebyl hřebík, ale krásná železná halštatská jehlice s pěkně zdobenou hlavicí.

Mobilem jsem nález oznámil archeologovi, který o půl kilometru dál kutal ze země střepy a on že prý za chvíli přijde, tak ať ještě propátrám blízké okolí. Blízké okolí nálezu jehlice jsem měl za chvíli propátráno, půl hodina pryč, archeolog nešel. Hodina pryč, archeolog nikde. Už mě to přestalo bavit a vážně mě štval. Tak jsem opustil místo nálezu jehlice a šel jsem poněkud dál na jiné místo. Otráveně tam chvíli chodím, signál žádný až pojednou takový malý nenápadný signálek, téměř neslyšitelný, z kategorie těch signálů, kterým říkám hlas z hlubin. Suché listí šustilo, foukal silný vítr a já měl problém ten signál vůbec zachytit a udržet. Když se mi jakž takž podařilo signál zaměřit, opatrně kopu a cca v deseti centimetrech malý zlomek bronzového náramku. Radost jsem měl velkou, konečně pěkný nález a znovu jsem zamával cívkou a znovu hlas z hlubin. Hrabu dál a další zlomeček. Zavolal jsem na místo kolegu, vytáhli jsme další zlomeček. To už jsem pojal určité podezření. Opatrně hrabu dál. Najednou kolegu zaujal podivný pokroucený kořínek. Kouká na něj, pak ho bere do prstů. Nebyl to kořínek, ale dlouhá bronzová jehlice. jenže pod helicí to dál pípalo. Nebudu dál napínat. Našel jsem pěkný zlomkový depot. bronzová jehlice, čtrnáct zlomků malých náramků či zlomků polotovarů a jedna tyčinka, asi zlomek jehlice.

Podotýkám, že nález byl učinen na lokalitě, která je obecně považována za skutečně značně a téměř beznadějně prohledanou, nezahrabaných děr po našich kolezích je tam jak od prasat. (ale každý vám bude tvrdit, jak díry po sobě zahrabává). Za ty roky, co se hledá s detektorama, tam prošly stovky hledačů či rádoby hledačů, ale tento malý depůtek zůstal jejich detektorům skryt. Není žádné umění najít depot ve kterém jsou velké předměty, ale najít takto malý depůtek a k tomu ještě v lokalitě tisíckrát prohledané, to osobně považuji za svůj velký úspěch.

Inoboediens