Pěkný příběh Pavle, i když smutný...
Nálezy parádní...jel bych taky, ale zrovna si musím umrtvit nohu... 
Za horama za dolama...
O víkendu se mi podařilo nalézt další flek, kde byli. Tož jsme tam s kolegou vyrazili v neděli na průzkum bojem. Celý okolí má pestrou druhoválečnou historii.
Hlavně co se týká němců. Našince tehdá vyhnali, a z okolí že prej si udělaj cvišiště. A tak tady cvičili v době, kdy se jim prej na frontách dařilo. Samej elektrikář.
Čas ubíhal a pomalu se začínala karta obracet. Ale žádnej defétismus, tak to se teda netrpělo. Na jaře petačtyřicátem, to vám povím takovej místní příběh, stál na kopečku protiletadlovej šystém a u něj patnáctiletý parchanti, co si mysleli že změněj svět. Kolem zrovna prolýtávál svaz, od kterého se oddělilo pár letounů a letěli zkontrolovat nedalekou trať.
Byli to kluci z hitlerjugend, známá partička, budoucí adepti na elektrikářské řemeslo, nejspíš u einsatz trupen. A že měli kuráž, tak na jedno z letadel vypálili pár ran.
Mno, nebudu vám povídat, pilot ve stihačce si protáhl ruce a otočil letoun na pozici již utíkajících hrdinů, trošku jim zatopil a letěl zpět.
Tyhle kluky viděli sedláci s dětma, z nedalekýho ss hofu a strašně se jim smáli. Smáli se, až popadali z povozu.
Slunce se na obzoru už připravovalo na každodenního šlofíka, když se na ss hofu objevil ve svý služební káře místní šéf elektrikářů, celej nafintěněj, boty to víte celej vyblejskanej. Vedle něj stál takoveje divnej týpek v divný maskovaný uniformě. Jen tak tam stál a pohrával si se svým šmajsrem. Vypadalo to, jako by si s ním něžně povídal a u toho se smál. Jako smrt. A za nima, jo to byl ten polopásák, plnej vojska.
A abych to nějak zase zbytečně nenatahoval, mušeli všický z toho sshofu nastoupit.
A z toho haklu vám vystoupí, to by jste asi nečekali, partička od protiletadlový obsluhy. Vystoupí, no spíš jim jejich starší kolegové pomůžou kopancema. A tihle kluci, si stoupnou před nastoupený vesničany a vokazujou prsten na lidičky z povozu, který je viděli zdrhat. Uniformy maj čistý, to jo, ale asi dostali od kolegů pěkně na pamětnou, že se z boje neutíká. Samá modřina, jeden zlomenou nohu a dva z nich maj vyražený nějaký ty zuby.
Velitel si zavolá místního učitele, kterej se s důstojníkem zná už z doby před válkou. Stojej tam proti sobě a štěkaj na sebe jak párek psů. Po chvilce si podaj ruce a němec se škodolibým úsměvem odchází ke svýmu osobnímu katovi. Na čem se tehdá dohodli?
Ze známosti a díky učitelovým prosbám, při kterým na kolenou vkleče prosil za životy svých sousedů , před zraky všech stojících se slzami v očích, povedlo se nevídané.
Tehdá se spolu ti dva domluvili na věci nevídané. Kat, který byl připraven vykonat svůj rozsudek dostal rozkaz, aby místo toho obviněné místo zastrelení jenom zmlátil. Píšu jenom, ale byl to hroznej rabyát. Tloukl tam do nich, až krev lítala na všecky strany. Ale nezabil je, to je hlavní.
Po týhle šituaci šel čas dál, a fronta se kvapně blížila. Byla to doba plná zmatků, ale na našem cvičišti šel čas dál, jako by se snad nic nedělo.
A bylo to myslím pár dnů po tom, co si fuhrer zahrál ruskou ruletu se svým waltrem, když se ve vsi zabydleli první partyzáni. Nějakej z nich parašutista, pár našinců, nějaký osvobozený vězni. A mezi nimi, statná a udatná žena, budeme ji říkat třeba naďa. Když se tehdá rozpovídal její kolega, čeho ona si zažila, čím prošla. Je poslední z jejich rodiny. Válka ji změnila.
V okolí se museli vyčistit všechny lesy, nejlíp pomocí špaginových samopalů.
A tak pár dnů potom, jak jsem výše psal, jen pár dnů po skonu tyrana, přivezl náklaďák do tej naší vesnice germánský soldáty. Byli to takoví zbídačený cápci, cáry z nich koukali. Nic neměli, jen jeden měl feldláhev a všichni na čepicích lebku. Vystoupili z auťáku a rudoarmějec jim vokázal mašinkvérem kam si maji sednout.
V tom přibíhá náš učitelskej a povídá, že to jsou ti kluci od protiletadlovejch, co kvůli nim dostali tak nařezáno od toho šikovatele. Ale učitel, ten má srdce obrovský. A tak prosí znuděnýho velitele rudej armády, ať ty kluky pustí, vždyť jsou to děti, že ví že byli celou válku v týlu.
Rudoarmějcovi se moc nechtělo, ale když učitelskej vytáhl butelku a že spolu půjdou popít, kejvnul velitel na prosbu. Poslal pár lidí, ať zaříděj jejich odvoz na sběrňák a napíšou jim papíry.
Jak se tak vojáci zvedli, že teda půjdou vyřídit rozkaz se zajatcema, ozval se vám hroznej řev, křik. A najedou ticho. Tak se všichni seběhli a najednou ticho. Stojí tam Naďa, jako socha nad hromádkou těl, třímajíc v rukách svou břitvu po bratru, který byl spolu s mnoha dalšími zavražděn v koncentračním táboře. Kapky krve stékají po ostří břitvy. Slunce zapadá, jde spát.
Artifact category
| Identified category: | |
|---|---|
| User feedback: |
Iron Cross II. class (5 názorů), WWII (1 názor), Iron Cross First Class (1 názor)
Lorne_Malvo: WWII, petroff: Iron Cross II. class, Gorgo: Iron Cross First Class, Makoves: Iron Cross II. class, Sudeten_Objekt88: Iron Cross II. class, : Iron Cross II. class, BrunoCz: Iron Cross II. class, Admin's vote (?) |
Log in and help identify this find.
Photo
Circumstances of the finding
| Depth of the finding: | 5 cm |
|---|---|
| Used detector: | Ochočený divočák |
9 votes
9 votes
Post
Zajímavý silný příběh. Jak z filmu. Jen teda,ti zajatí německý kluci museli být svázaní? Neumim si představit,že by ženská s břitvou zvládla zabít několik mladých kluků. Ale jsou to takový příběhy...mno.. děly se za války věci,co zasloužilý odplatu. A pak přišla revoluce 89,a začlo se vše zpochybnovat. Točhli se filmy jako Habbrmanuv mlyn,za německý prachy,aby ukázali němce jinak. Ale němci jsou odedavna dobytek národ. Chtěj vládnout a ovládat ostatní. Jak rusáci. Jak USA.
Gratulace 
Lorne tak něco podobného ☝️ zažil můj děda Fakt bez keců 👍 příběh silný.☝️😓 Měl jsem to štěstí že jsem na hřbitovech potkal spousty lidí starých co vyprávěli zážitky hrůz. 😮😓 Hrozná to fakt doba.💪🤮 Za příběh máš obří palec 👍💪😎✌️
Jak mám teď jít spát 
Bohužel je to koloběh.
Dobrej nález.
Výborné počtení i nález
Pěkný to máš...