Zajímaví článek a pěkný kop
Theodosius
Flavius Theodosius byl znám také jako Theodosius Veliký (347-395). Byl římským vojevůdcem a od roku 379 se stal císařem východní části římského impéria. Od roku 394 pak byl posledním císařem celé římské říše (po občanské válce..jak už to tak u Římanů bývá). Jak to tak vypadá, užil si celé říše jen pouhý rok.
V dobách vlády Theodosida se událo několik velkých změn (povýšení křesťanství na státní náboženství, potlačování pohanství atd.). S jeho smrtí dochází k definitivnímu rozdělení římského impéria na západní a východní část (pro běžné obyvatele to však byla sotva postřehnutelná změna).
Jako mladý se Theodosius věnoval vojenskému řemeslu a dařilo se mu celkem dobře. Vypracoval se na skvělého velitele (nelze však popřít že se o první velké povýšení postaral jeho otec) a bylo mu svěřeno velení provincie na Balkáně – dux moesiae prima.
Díky všudypřítomnému boji o moc a intrikám však záhy ze služeb armády odešel a stáhl se zpět do rodné Hispánie na své statky. Už nepočítal s návratem k vojenské kariéře, avšak barbaři a to především Gótové měli jiný názor. Roku 376 překročili Dunaj a vrhli se do beztrestného drancování celého Balkánu (na jejich obranu, byť chabou je třeba říct, že vlastně utekli před Huny, stejně jako Alani). Tomuto řádění se pokusil zabránit císař Valens, ale barbaři byli nezastavitelní a rozmetali roku 378 celé římské vojsko i s císařem. Kromě něj padly i dvě třetiny záloh.
Nový císař, Gratianus, nutně potřeboval zkušeného velitele římského původu a proto povolal spokojeně si farmařícího (no dobře farmařili otroci) Theodia z Hispánie. Theodosius vzápětí na hlavu porazil Sarmaty, kteří v domnění, že jsou stejně dobří jako Gótové, vyrazili na lup do imperiálního kurníku. Nebyli.
Po tomto významném úspěchu (Řím skutečně potřeboval nějakou tu výhru na povzbuzení morálky) byl Theodosius jmenován spolucísařem a byla mu svěřena správa nad prefektura Orient (mimo jiné) no a ta odpovídala pozdějšímu území východořímské říše.
Aby zabezpečil dost odvedenců v armádě začal nabírat barbarské Góty, čímž došlo k prohloubení barbarizace římského vojska. Pokusil se sice čachrovat, když posílal barbarské legionáře do Egypta a odtud bral zase římské, ale nakonec se mu to nevyplatilo, když mu velká část vojska během tažení odešla, nebo se připojila k nepřátelským barbarům.
Nakonec se mu však podařil husarský kousek, když přinutil Góty uzavřít spojenectví a výměnou za povinnost odvádět rekruty získali autonomii (na rozdíl od dřív podrobených Germánů nebyli Gótové podrobenci (dediticii), ale spojenci (foederati). Stali se tak de facto římskými občany (kromě možnosti uzavírat sňatky s Římany). Pravdou je, že Theodosius jen potvrdil co už bylo zřejmé. Řím neměl koule na to, aby Góty vytlačil, tak z nich udělal součást říše.
Přibližně v té době, nebo o dva roky dřív (jakoby na tom záleželo) se nechal pokřtít, jelikož očekával smrt, jsa nemocen. Nepřišla. Tedy ne v té době.
Následující léta byla plná intrik, snahy o upevnění vlivu, uzavírání smluv a bojů. Theodosius si jako vládce východní části vedl velmi dobře a snažil se ozdravit byrokratický aparát-neúspěšně a to například i tím, že nečinil rozdíly mezi křesťany a pohany. Uzavřel také hodně spojeneckých smluv a podařilo se mu rozšířit území. Nakonec v roce 389 triumfálně vstoupil do Říma. (pravdou je, že nebyl bojovný císař a nikdy nezískal žádné válečné přízvisko –Gothicus nebo Persicus)
V letech 390 a 391 Gótové povstali a ač se jich dříve zastávala toleroval pohanství, tvrdě povstání potlačil.
Následně došlo k občanské válce a to především s příznivci starých bohů. V jedné z největších a nejdůležitějších bitev v římských dějinách došlo k definitivnímu vítězství křesťanství (u řeky Frigida/dnes Vipava) nad pohany (jaká škoda). Kromě toho však vykrvácela většina římského vojska. To západořímské se z toho již nevzpamatovalo. Císař Theodosius se stal vládcem obou císařství a na pár měsíců naposledy sjednotil říši. Ku cti mu budiž, že omilostnil všechny protivníkovi vojáky a navíc jim dal podíl na kořisti.
V roce 395 pak v Miláně umírá (nejspíš na vodnatost) a dostává se mu křesťanského přízviska Veliký.
Tato mince byla vyražena v mincovně ve městě Cyzicus (dnes Bal-Kiz v Turecku). Má pro mě (vzhledem k mému datu narození 28.8.) poměrně mystickou váhu, neboť byla vyražena v období mezi 25.8.383 a 28.8.388. Mimo císaře třímajícího standardu a vítězný glób nad poraženým je zde opis VIRTVS EXERCITI (odvaha armády) a císař s korunou s perlami a nápisem THEODOSIVS PF AVG
Coin data
Identified coin: | Flavius Theodosius (379–395) – AE2 (č. 3575) |
---|
User feedback
Diameter: | 20,0 mm |
---|---|
Mintage area: | |
Ruler: | |
year of mintage: | 383 (1 názor) |
Nominal: | |
Material: | Bronz (Cu+Sn) (1 názor) |
Coin ID: | Admin's vote (?) |
Log in and help identify this coin.
Photo
Circumstances of the finding
Location: | Olomoucký kraj |
---|---|
State of soil: | Dry |
Depth of the finding: | 5 cm |
Used detector: | Tesoro Cortés |
Submitted to: | Muzeum Komenského v Přerově |