Co jsou to tokeny výpočtu
Ve středověku byly v Evropě použity matematické žetony nebo žetony na pomoc při výpočtech. Po středověkém použití jim byly poskytnuty obrázky. To mělo vždy účel, někdy náboženské, ale většinou existovalo spojení mezi obrazem a uživatelem nebo osobou, která nechala matematické medaile vyrobit. V 16. století byly počítací žetony často používány k vyjádření politické zprávy nebo ke cti a slávě panovníka, na jehož základě byly vydány. Byla tak velká potřeba udělat propagandu pomocí žetonů, že byli stále zbiti dlouho poté, co lidé již přestali používat matematické žetony pro skutečný účel: jmenovitě nástroj pro výpočet.Ve Francii a Nizozemsku začalo toto propagandistické používání žetonů koncem 16. století. Žeton se stal malou pamětní medailí pro účely sběru. Vývoj výpočetních tokenů v Německu byl poněkud odlišný. V průběhu 17. století se počítací žetony zmenšily a nakonec byly použity pouze jako čip v karetní hře. V 18. a 19. století se v Norimberku vyrábělo stále více „Spielmarken“. Norimberské žetony jsou rozptýleny po celé Evropě, zejména v Nizozemsku a Anglii. Například v Amsterodamu existovalo množství obchodů, kde bylo možné zakoupit pulty vyrobené v Norimberku - to bylo velmi žádané. Počítací žetony jsou obvykle tenké kovové disky vyrobené stejným způsobem jako mince.Rozdíl s mincemi je v tom, že jsou obvykle vyrobeny z mědi nebo mosazi a zřídka ze stříbra. Zlaté žetony jsou vzácné. Obvyklý průměr je 20 až 28 mm. Vyskytují se menší nebo větší tokeny výpočtu, ale nebyly pro účely výpočtu vhodné. Reliéf obrazů je obvykle malý, takže je lze snadno posunout nebo naskládat na stůl. Ve Francii byly tokeny obvykle umístěny tak, že se navzájem překrývaly. Kalkulační žetony proto nejsou mince, takže neexistuje žádná indikace hodnoty. A abyste je odlišili od mincí, téměř vždy najdete označení „rechenpfennig“ nebo RE PF (na norimberském žetonu, které bylo povinné) nebo „žeton“ na francouzských žetonech. Na tomto nurnbergském žetonu vidíte kalkulačku s levou pytel s penězi a žetony na stole.Na pravé straně je kniha. Počítání peněz bylo umění samo o sobě, protože v oběhu bylo mnoho různých mincí různých elastik, z nichž každá měla své vlastní komplikované přepočítací koeficienty. Proto byly v oběhu v oběhu speciální kalkulační knihy, které patřily k pevným atributům kalkulaček.
Rudolf II. Habsburský
Doba vlády 1576–1611 (český král)
Korunovace 1575
Tituly Jeho císařská milost
Narození 18. července 1552 Vídeň
Úmrtí 20. ledna 1612 Praha
Pohřben Královská hrobka na Pražském hradě
Předchůdce Maxmilián II. Habsburský
Nástupce Matyáš Habsburský
Dynastie Habsburkové
Motto Fulget caesaris astrum - (Nechť září císařova hvězda)
Otec Maxmilián II. Habsburský
Matka Marie Španělská
Rudolf II. Habsburský (18. července 1552, Vídeň – 20. ledna 1612, Praha) byl římský císař, uherský, český, chorvatský král a rakouský arcivévoda z dynastie habsburské.
Byl posledním habsburským panovníkem a také posledním v hodnosti císaře Svaté říše římské, kdo učinil z Prahy své sídelní město. Jako milovník umění, mecenáš a podporovatel věd přispěl k velkému kulturnímu rozkvětu českých zemí a jejich živým stykům s cizinou v závěrečné, manýristické epoše renesance – ta je po něm v českém prostředí nazývána doba rudolfinská a je řazena k vrcholným periodám starších českých dějin.
Z hlediska politiky to však úspěšný vládce nebyl, což bylo dáno jednak složitými osobními dispozicemi (duševní labilitou, s postupně se zhoršujícím průběhem) a jednak stoupajícím celoevropským napětím mezi protestanty a katolíky, což byl základní spor i v českém prostředí, jejž Rudolf nedokázal nijak vyřešit. V samém závěru vlády pak čelil intrikám svého bratra Matyáše, jemuž byl nucen postoupit (1608) vládu v Uhrách, Rakousích a na Moravě a aby se vůbec udržel na trůnu, musel českým a slezským protestantům vydat majestáty, jimiž potvrzoval svobodu vyznání pro luterány, starokališníky a české bratry. Marný pokus zvrátit tyto koncese s vojenskou pomocí svého bratrance Leopolda (1611) vedl nakonec k jeho nucené abdikaci ve prospěch Matyášův.
