Poslední kop...

krásné...
- podle všeho to patřilo neurozenému..../občanský znak/

...na vídeňských náhrobcích ze století 16. vidíme patrně, že kdežto šlechtické erby
jsou úplné s helmy, klenoty a přikryvadly, znaky měšťanů vedle nich se omezují na štít se
znakovým znamením. Ale později, jmenovitě když se nešlechticům propůjčovaly znaky erbovními
listy, znaky neurozených se připodobnily šlechtickým téměř úplně. Obojí řídily se povšechnými
pravidly heraldickými, jen bývalo pravidlem, že helm na štítu erbovníkově měla
vždy býti zavřená a nezdobená korunou.
Ovšem toto pravidlo nebývalo vždy dodržováno,
a nalézáme otevřené i korunované helmy nad štíty jmenovitě oněch osob stavu občanského, jež
se svým postavením společenským počítaly k stavům vyšším, jako doktoři, panští hejtmané,
apod. Znaky propůjčené erbovním listem měly pak se šlechtickými společné také to, že byly
dědičné.

- u tohoto pečetidla je - dělený štít se znaky - čtyřlisté květy a dule "něco", dále zavřená přilba, klenot - i tam jsou 4-listé květy
- zavřená přilba a opakující se znaky ve štítě i klenotu jsou znaky nešlechticů

..císař Josef II. prohlásil v dekretu z 3. července 1781:
„Protože jest zcela nezávazné, jak znaky vyhlížejí, nestojí ani za to, aby byly censurovány a aby
se spisovaly učené knihy o heraldice; nechať každý podle své libosti – když mu to působí potě-
šení – vede ve svém znaku malované nebo ryté rohy, drápy, dravce a zvířata“. Toto znevažující
poskytnutí naprosté svobody znakové, přezírající snad úmyslně etický význam věci, arci nepřispělo
již ke vzkříšení někdejší módy, ač ovšem ješitnost lidská trvala dále. Později opět z kanceláře
rakouských panovníků vycházely občas ještě erbovní listy, až poslední vydán r. 1818 pro
Jana Ginnera v Thauru v Tyrolsku. Nejvyšším rozhodnutím ze 7. srpna 1820 bylo další udělování
erbovních listů v císařství rakouském pak vůbec zastaveno. Později se vyskytovaly návrhy
na opětné zavedení této instituce, r. 1882 ministerstvo vnitra se jimi vážně zabývalo, ale koneč-
né jeho stanovisko bylo zamítavé.

- na pečetidle jsou 3 písmena -


po pravé straně přilby bývají písmena jména (nebo jmen) křestního, po levé jména rodového, od 17. století bývalo zvykem užívat dvou jmen křestních, a mimo to k jménu rodovému přidávali si ještě jméno původové

zajímavý text

Luke,zase paráda.