Včerejší pátek odpoledne. Projíždím na své oblíbené naleziště městem. Pátky mají svou uvolněnější atmosféru která je z lidí cítit - jsou rádi, že začíná víkend. I já mám dobrou náladu, protože se udělalo konečně pěkně. Jsem rozhodnut dnes znovu prošmejdit místa, kde jsem začal v poslední době nacházet mince ze 17. a 18. století.
Je po čtvrté hodině odpoledne a na poli u zahrádkářské kolonie není ani noha a zaplaťbánbů ani žádný traktor. Vytahuji detektor a rozhlížím se přitom obezřetně kolem sebe. Vedou tudy stezky, které často využívají běžci a pejskaři. Ale ty tu vídám spíše o víkendu.
Udělám s detíkem první čtyři kroky a na kraji pole už mám slibný čistý signál 70. Bez váhání obracím zeminu lopatkou a z vyryté hroudy na zemi vidím trčet okraj slabého měděného kolečka. První šťouch a už mince, tak to se stává málokdy. Hmm pozorně zkoumám kolečko, to bude starší mince, možná nějaký František I. To byly takové tenké měděné mince s často pokřiveným okrajem… Ne, hlava mi přijde spíše ženská, tak to vypadá i podle tereziánských kudrlinek na druhé straně spíše na Marušku. Ale tuhle ještě nemám. Jsem zatím zvyklý na bytelný maruščin krejcar a ten je tak třikrát tlustší a také větší. Ale toto je slabounký fenik z roku 1765 a císařovna je na něm vyobrazena už jako dáma poněkud více v letech. No začíná to dobře, říkám si. Tento fenik je můj první.
Jak už to tak někdy po rychlém nálezu bývá, za další skoro dvě hodiny už místo vydalo jen několik knoflíků a trochu pochroumaného cínového jezdce na koni - což byl docela neobvyklý nález.
Domů se mi ale i tak jelo s příslibem volného víkendu s pěkným počasím fajn.
Ať se vám daří přátelé…
Post
There is no post in the chat.
