Pěkné
Knihařská fileta na ruční zdobení knižních vazeb
Můj čtrnáct dní starý nález. S pomocí kamarádů jsem postupně dopátral o co se jedná a čím více informací k tomu získávám, tím zajímavější nález to pro mě je. Stejné nástroje se v rodinách knihvazačů dědí z generace na generaci a ztráta musela majitele opravdu mrzet.
Nyní se s Vámi podělím o to nejzajímavější, co jsem na internetu našel o práci s tímto nástrojem:
Pod pojmem slepotisk se může skrývat několik různých významů. Tento popis se však zabývá slepotiskem v souvislosti s knihou, tedy jednou z nejstarších a nejužívanějších výzdobných technik usňových knižních vazeb, která je s oblibou užívána již po staletí. Slepotisková výzdoba je prováděna vtlačováním nahřátého, nejčastěji mosazného nástroje do provlhčené usně, přičemž vzniká ztmavlý reliéfní otisk. Tato technika bývá občas zaměňována s tzv. ražbou, při které dochází rovněž k tvorbě reliéfního otisku. Na rozdíl od slepotisku však v tomto případě nedochází k provlhčení usňového materiálu a reliéf vzniká nahřátým či studeným nástrojem za působení velkého tlaku. Pro techniku ražby tudíž nemusí být použit pouze usňový materiál, ale rovněž např. materiál papírový či textilní.
Počátky techniky slepotisku spadají již do předrománského období. Za kolébku je však označována až Francie 12. století, ze které se znalost techniky šířila do dalších zemí.
Pro svou rozmanitost motivů a kompozic, relativní snadnost a rychlost provedení si rychle získala mezi knihaři velkou oblibu. Tyto aspekty stály rovněž za masivním rozšířením této výzdobné techniky od druhé poloviny 15. století, kdy se začala vlivem vynálezu knihtisku produkce knih, potažmo i knižní vazby, výrazně zvyšovat.
Díky nekonečné škále variant bylo, a stále je, možné využít slepotiskovou výzdobu v různých časových obdobích s respektováním soudobého vkusu společnosti i jednotlivých zadavatelů knižní vazby.
Při tvorbě slepotiskové výzdoby je využíváno principu smrštění kolagenových vláken usně vlivem působení teploty a vlhkosti. Pro daný jev je charakteristická tzv. teplota smrštění, při níž dochází ke změně uspořádané struktury kolagenu na neuspořádanou, tzv. statistické klubko a zkrácení délky kolagenových vláken.
Teplota smrštění se u jednotlivých typů usně liší v závislosti na způsobu činění, druhu zvířete či stupni degradace. Při dodržení dané teploty smrštění a dostatečném provlhčení usně by mělo být docíleno optimálního výsledku. V běžné knihařské praxi však bývá znalost této teploty využívána spíše orientačně, stěžejní jsou pro knihaře především zkoušky na vzorku používané usně.
Na výsledný vzhled slepotiskové výzdoby má vliv řada faktorů – volba materiálu desek a pokryvu knihy, volba nástroje a technika provedení slepotisku. Pomocí jednoho nástroje tak může knihař vytvořit poměrně širokou škálu různě se lišících otisků, což značně znesnadňuje komparaci jednotlivých otisků mezi sebou, která by mohla vést k určení užití identického nástroje na různých knižních vazbách.
Ačkoliv je technika slepotisku určena pro výzdobu usňového materiálu, ne každý typ usně je pro tuto výzdobu vhodný. V historii byly nejčastěji pro knižní vazby se slepotiskovou výzdobou používány hnědé třísločiněné usně a bílé usně, tzv. jirchy.
Pro slepotiskovou výzdobu jsou vhodné např. i tzv. marokény či oázní koziny.
Jedním z nejdůležitějších aspektů při výběru usňového materiálu pro slepotiskovou výzdobu je dobrá absorpce vody pro dostatečné a rovnoměrné provlhčení. Výhodou třísločiněných usní je i jejich výrazné tmavnutí při působení tepla a vlhka, za jehož příčinu je považována migrace nenavázaných tříslovin k povrchu.
Druh zvířete má velký vliv na strukturu a celkový charakter usně, potažmo i slepotiskové výzdoby. Pro detailnější a jemnější provedení slepotiskové výzdoby jsou tudíž vhodnější usně s méně výraznou strukturou – např. teletina, kozina. Pro výsledný vzhled slepotiskové výzdoby je rovněž rozhodující výběr nástroje. Většinou se jedná o nástroje vyrobené z mosazi, můžeme se však setkat i s nástroji ocelovými.
Kovová část nástroje bývá vsazena do dřevěné rukojeti, která umožňuje pohodlnější držení. V historii byly knihařské nástroje zhotovovány kovorytci (tzv. řezáči), zlatníky a dalšími specialisty zpracovávající kovové výrobky. Nejčastěji užívanými nástroji pro tvorbu slepotisku jsou např. kolek, fileta, oblouček, rolna, plotna či písmo.
Kolek bývá nástroj menších rozměrů s obrovskou škálou nejrůznějších motivů, které mohou být různě kombinovány mezi sebou tak, aby vytvářely libovolnou kompozici. Fileta představuje nástroj s lineárním otiskem jednoduchého či zdobného motivu. Kovová část nástroje bývá mírně konkávně prohnutá, což umožňuje snazší aplikaci kolébkovým pohybem. Speciálním typem filety je oblouček. Ten bývá většinou vyhotovován v sadách různých velikostí a rádiů. Kombinací obloučků a rovných filet je možné docílit téměř jakéhokoliv lineárního motivu, což zajistilo velkou oblibu těchto nástrojů i v moderní knižní vazbě.
Rolna, nebo také rola, váleček apod., bývá tvořena kolečkem s daným motivem, které bývá nasazeno na vidlici napojenou na rukojeť a umožňuje tak otáčení kolem celé své osy. Motiv bývá nepřerušen, tudíž je možné dosáhnout pomocí tohoto nástroje i dlouhých pásů. Rozšíření používání nástroje rolny přišlo s obdobím renesance, kdy bylo nutné zrychlit výrobu knižní vazby z důvodu rychle rostoucí poptávky. Nástroj plotny představuje nejčastěji mosaznou či měděnou destičku sloužící k otisku rozměrnějších motivů. Z důvodu větších rozměrů bývá aplikace slepotisku pomocí plotny prováděna pomocí knihařského lisu, který zajistí dostatečný a rovnoměrný tlak v celé ploše otisku.
Pro tvorbu textu nebo číselných údajů technikou slepotisku bývá používáno písmo. Toto označení zahrnuje všechny litery, které knihař užívá např. k uvedení titulu, autora, datace či své signatury. Písmo bývá vyráběno buď z tzv. písmoviny (směs olova, antimonu a cínu) nebo z mosazi.
Kvalitnější mosazné písmo však bývá finančně náročnější a v současné době i hůře dostupné, tudíž se můžeme setkat v knihařské praxi rovněž s užíváním písma knihtiskařského.
Díky dlouhé životnosti použitých materiálů a nekonečné variabilitě bývají tyto nástroje používány po staletí bez ohledu na průběžné změny vkusu a estetiky knižní vazby. Dědí se z generace na generaci, prodávají se, mění či bývají pouhou inspirací pro vytvoření nového nástroje, což značně komplikuje určení doby vzniku, lokality, nebo dokonce konkrétní knihařské dílny.
Materiál zvolený pro knižní desky ovlivňuje především hloubku a ostrost reliéfu otisku. Lepenkové desky umožnují o poznání hlubší reliéf než knižní desky dřevěné. Výrazněji se projevuje otisk nástroje v dřevěné desce pouze v případě aplikace plotny v knihařském lisu.
Největší „proměnnou“ však bývá při tvorbě slepotiskové výzdoby samotné provedení. Jedná se zkrátka o ruční práci ovlivněnou celou řadou aspektů, což způsobuje větší či menší vizuální obměny. Pro vytvoření vizuálně dokonalé slepotiskové výzdoby je nutné dodržení technologie a její co možná nejpřesnější opakování na celé knize. Celá řada knih je však důkazem, že i mistrovi svého řemesla někdy „ujela ruka“ a slepotisk např. v některém místě tzv. přepálil, což způsobilo mnohem větší ztmavnutí reliéfního otisku a ztrátu ostrosti. Bez dostatečného provlhčení či nahřátí nástroje je otisk nevýrazný a nestabilní.
S technikou slepotisku je neodmyslitelně spjatá i technika zlacení, mající své kořeny v orientu.
Na naše území pronikla znalost této techniky poměrně brzy, avšak větší uplatnění zde našla až ve druhé polovině 16. století, kdy byla knižní vazba výrazně ovlivňována francouzskými a italskými knihaři, mistry daného řemesla. Z důvodu ochrany zlaceného místa byly pro tuto techniku používány nástroje s negativním otiskem vhloubeným pod úroveň okolních míst. V počátečních fázích se však můžeme i u zlacení setkat s pozitivním otiskem. Nejprve sloužila technika zlacení jako doplnění a ozvláštnění slepotiskové výzdoby, na přelomu 16. a 17. století se začaly objevovat i knižní vazby zdobené výhradně zlacením.
Výzdoba knižní vazby, včetně výzdoby slepotiskové, odráží dobu svého vzniku, její vkus, módní trendy či historické události, což může poskytnout řadu cenných informací nejen o historii dané knižní vazby. Často se však můžeme setkat i s výzdobou pro dané období zdánlivě netypickou, vybočující z hlavního proudu. Při snaze zařadit knižní vazbu do určitého časového období tak nesmí být opomíjeny její další typologické znaky. Jelikož záleželo při výběru nástrojů pro výzdobu pouze na vkusu knihaře a zadavatele knižní vazby, můžeme mnohdy nalézt motivy typické pro určité období i na mnohem mladších knižních vazbách.
Jednotlivé motivy byly používány řadu let, často zcela neslohově, zatímco kompozice je vždy soudobým projevem tvůrce: „… kompozice je vždy soudobým projevem, který i při konzervativním cítění svého tvůrce nebo naopak, ve většinou krotké snaze o extravaganci, se vždy neklamně hlásí k době svého vzniku.“
Nejprůkaznějšími doklady o vzniku dané knižní vazby jsou však zmínky v archivních
pramenech či signování knižní vazby knihařem. U historických knižních vazeb se však setkáváme se signováním spíše výjimečně. Díky čilému obchodu, výměnám a darům v podobě nástrojů i knih se knihaři i zadavatelé inspirovali v jiných knihařských dílnách. Určení místa vzniku, či dokonce přiřazení knižní vazby konkrétní dílně, tak bývá velice obtížné, často takřka nemožné.
Slepotisková výzdoba je neodmyslitelnou součástí knižní kultury již po celá staletí. Jejím studiem se nám mohou otevřít dveře poznání naší historie nejen v oblasti písemné kultury, ale i širšího společenského kontextu. Zároveň by však technika slepotisku neměla být chápána pouze jako technika historická, zastaralá, nemoderní, nehodící se do dnešní doby. Rukou šikovného knihaře může vzniknout i pomocí této „historické“ techniky moderní knižní vazba splývající se soudobým vkusem společnosti. Rozhodující je jen a pouze estetické cítění a řemeslná zručnost.
V dnešní době má však knižní vazba a současně i slepotisková výzdoba oproti dobám minulým značně komplikovanější pozici. Společnost ztratila potřebu vazby knihy díky knihám běžně dostupným v knihkupectvích, které jsou již svázané, ačkoliv mnohdy „horkou jehlou“. Poctivě řemeslně zpracovanou knižní vazbu tak nevyhledávají ve velké míře běžní čtenáři, ale spíše čtenáři s pevnějším vztahem ke knize a knižní vazbě, bibliofilové a sběratelé. Osobně však věřím, že společnost opět spěje k době rozkvětu a ocenění kvalitní řemeslné práce knižní vazby, která není pouze anonymním výsledkem strojní výroby. Důležité je však opětovné seznámení společnosti s možnostmi knižní vazby a jednotlivými technikami výzdoby, která dělá i z obyčejné knihy unikát.
Děkuji Všem, co je bavilo dočíst text až do tohoto bodu. Přeji Vám krásné nálezy a pohodový pondělní večer.
Informace zde použité jsem čerpal ze stránky:
https://e-monumentica.cz/sites/default/files/clanky/e-m_01_2019_B_M.Zychova%20%281%29.pdf
Artifact category
Identified category: | |
---|---|
User feedback: | Stampings and bookbinding fillets (3 názory), Printing letters (1 názor) Harryll: Stampings and bookbinding fillets, kacuro: Stampings and bookbinding fillets, jatamitoda: Printing letters, KNAKER: Stampings and bookbinding fillets |
Log in and help identify this find.
Photo
Circumstances of the finding
Location: | Plzeňský kraj |
---|---|
State of soil: | Dry |
Depth of the finding: | 3 cm |
Used detector: | nox |
Post
Díky Harrylle.
Hezké fotky
Díky. Daly mi taky zabrat.
Krása
Je to parádně zpracované a nález taktéž skvělý, gratuluju
P.S.: zbytek na WA
Díky moc Scarmasaxi.
Bratře Janku: Díky moc kamaráde. Dej mi pak vědět, jestli jsi u toho usnul.
Parádní příspěvek!
Díky poručíku Dane
Vše za jedna kolego✌👍
@Knaker - párkrát jsem u toho usnul, ale posledních 20 let si na to dávám bacha...
Díky moc Bandito
Janku
Tak Vašku čekal jsem to každým dnem kdy jsem dáš to slibované dílo.Fotky už jsem viděl dřív ale že si dáš takovouhle práci a napíšeš takovou slohovku jsem nečekal.Díky za počtení A ještě jednou moc pěknej nález.Mám doma kůže tak ti můžu nějaký kousky dát ať si to i vyzkoušíš.
Díky Jirko za pochvalu a velké díky za podporu a nasměrování při identifikaci nálezu. S tou kůží Tě beru za slovo.
Slohovka parádní Fotky jako víno Gratulace
Díky moc Peťo. Já už to psal Jankovi, že pro obsáhnutí tématu to nešlo zkrátit.
Dám si kafčo a dočtu druhou půlku poutavého čtení Pěkně zpracované, ale hned jak jsem uzřel slovo useň, tak jsem věděl, že nastane problém. viz. ČAS
Nespi Luky, to dáš.
Krásný fotky brachu. 👍👍
Maličko jsem z toho slepotisku oslepl, ale v pohodě.
Jinak se to dá použít i jako tetovačka.
Parádně zpracovaný nález - jak textově, tak fotograficky. A jako třešnička - je to krásná věc
Díky kluci. Je to po chvilkách čtrnáctidenní práce. Nejhorší bylo chytit sluníčko. Vždy když svítilo, tak jsem byl v práci nebo na hledačce a filetu neměl sebou. Honzo Hehousi... že Ty myslíš Branding jako způsob skarifikace? Mě tohle cejchování přišlo vždycky hrozně sado.
Tak to jsi spracoval parádně.A pěkně nastudováno.Jednu takovou dílnu jsem i kdysi navštívil a koukal jim na ruce.Taky už jsem na pár kousků narazil,ale v kovošrotu.Z terénu zatím nemám.
paráda a ty fotky děláš jak? jestli mě nebo nás poučíš
No ty vole .......dobře ty ....👍👍👍
Nedá se nic dělat, ale musím tě pochválit...
Vašku, nevím co je Branding, ale asi jsi mě pochopil. Něco jako krokodýlí muži v Papui Nové Guineji, nebo Maoři na NZ.
Míro já jsem koukal, že máš v téhle nepočetné kategorii také želízko v ohni. Říkal jsem si, že jestli to někoho zaujme, tak bys to mohl být Ty. Tak jsem rád. A moc díky.
Karlosi základ jak fotit najdeš v téhle klubovce od Argilla. To je základ. Potom začínám v programu na Samsungu na úpravu fotek, kde to ořežu. Potom si to otevřu v mob. appce GridArt kde udělám koláže. Přetáhnu do PC. V PC to nejdříve otevřu v programu SketchBook kde dodělám to co Samsung posral a uložím to. Obrázek přeformátuju z TIFF na Jpeg třeba v Malování a ve Fotoboxu a Fotkách tomu dodám štávu. Nic na tom není.
Zdendo díky kamaráde.
Jj, Honzo to bude ono. Prostě vypálená značka.
Kájo zapomněl jsem Ti tam dát ten odkaz
www.lovecpokladu.cz/klub/a/o-foceni-20899
Vašku branding a hrozný sado?Já třeba nemám tetování žádný protože se bojím jehly.Tohle mi nevadí a pár jich na sobě mám.Je to rychlejší než tetování.Na tu zkoušku té filety jsem nabízel zvířecí kůži ne tu moji aby si to blbe nepochopil.A k tomu foceni-Když jsem chtěl vědět jak to děláte tak jste mi řekli že je to jednoduchý.Tak jsem vytáhnul telefon a vysmáli stě se mi že na tom nerozchodim ani tamagoči
Jirko teď nevím co na to napsat. To jsi mě dostal.
Teď nevím čemu se Kvasak směje.Asi tomu mému telefonu.Jinak bych se divil kdyby se taky občas nespálil o železo.No nejhorší a nejbolestivější branding mám na kulkách.Ten nebyl chtěnej.Přivařoval jsem 2cm železnou desku na rám stolu na kterým sme svařovali.Musel jsem si lehnout na vozejček a vařit nad sebou.Udělala se taková veliká kulička a projela monterkama,no myslel jsem si že se zastaví ale projela i trenclema a já už letěl ven pro sníh.Naštěstí to na funkci vliv nemělo ale jizvu tam mám doteď.
To muselo bejt šílený. auu
Vidíš Jirko, mohl si mít nick Jizva.
To by holky koukaly.
No párkrát se holky ptali co to tam mám
Zírám, kam si posunul své fotografické umění, ta úvodní fotografie je přímo excelentní.
A práce jako celek prostě skvělá. Dohledání všech informací, vše opravdu moc příjemně předloženo .
Řekl bych Vašku, že jsi se svými příspěvky nejenom v nej. desítce příspěvků v sekci - Nálezy- ale rozhodně v první pětce. Radost si tvůj nález otevřít.
jo,já mám tlačítkovej mobil a když mi někdo něco pošle ať se na něco mrknu,tak ta fotka 2krát dva mi toho moc neřekne musej na mejl. a v kovárně sem ještě puchejř neměl.Jen od svařování ty kuličky žhavýho si rády najdou cestu do boty To si pak můžeš vybrat.Buď máš jedenu vypálenou díru,když se nehejbeš,nebo spostu puchejřů,když začneš noho třepat to pak běhá po celé botě
Druhý týden v kovárně ještě v učení, jsem přepálil železo, oklepl o výheň a šel ke kovadlině. U kovadliny lehký pálení, v botě. "A to zas bude okuj" jednou jsem praštil do železa a za další dvě sekundy jsem měl už botu dole a nohu v lavoru. Odkápla mi tam kapka železa, jizva velikosti mexického dolaru mi tam zůstala dodnes. Aj rekord v zouvání závázané boty
Díky moc Romane. Udělal jsi mi radost. 😉
Parádní příspěvek kamaráde 👍. A ty fotky luxus👍👍👍 jak od Argilla😁
Díky Martine. Honza alias poručík Dan alias Argill je legenda fotografií na LP. Tu čistotu s jakou dělá fotky on, budu ještě nějaký čas dohánět.
Nepodceňuj se Vašku, těžce mu šlapeš na paty:-)
To je jasný, že tu skromnost jenom hraju Romane🤣🤣🤣
No jasně
Četl jsem si, zrovna před chvilkou, tvůj příspěvek. Je to prostě paráda.
Já mám tyhle příspěvky moc rád a sám se snažím, když něco píšu, dát tomu trochu víc.
Když se koukneš do nových nálezů, tak 70% je naprostá hrůza. Bez jakékoliv informace, fotky na houno (to je prý slušná a přijatelná verze slova hovno)..., zkrátka bída.
A pak najednou pic - krásné fotografie a záživné informace.
Až nám to Vašku vyjde, potkáme se.
Stoprocentně se potkáme Romane. Mám to k tobě cca hodinu cesty. Stačí se jen domluvit kdy a kde a můžeme společně zahledat. Tajně jsem doufal, že Tě minulou sobotu potkam ve Strakonicích na zasedání Českého arch. svazu. A Ty nikde.
Moc pěkné. Info, fotky, dávám paleček.
Díky moc.
Vašku, určitě se domluvíme. Ale přes týden jsem v práci a o víkendu mám hromadu práce doma. Jaro asi neklapne
Romane ty jsi prostě rodinná dřina.🤣🤣
jo a tenhle vercajk používali i čalouníci,kteří pracovali z kůží,respektive šichni,kteří potřebovoli kůži zdobit
Díky za info Míro. Já věděl, že mi v tom nekonečným textu něco chybí.🤣🤣
Knaker - klasický jarní shon po dlouhé zimě
A nebylo by férový dát pouze odkaz na tu původní a doslova otrocky přepsanou cizí práci?
https://e-monumentica.cz/sites/default/files/clanky/e-m_01_2019_B_M.Zychova%20%281%29.pdf
Docela trapný.
Spongebobe psal jsem tam, že se s Vámi podělím o to co jsem zjistil. Jestli jsi z toho pochopil, že je to mé dílo, tak mě to mrzí, ale tak to myšleno nebylo. U všech svých nálezů ty informace někde vycucnu a dám jim nějakou vhodnou formu. I tak to dá dost práce. Máš hezké nálezy. A jestli k nim někdy přidáš nějakou informaci staženou z netu, tak budu rád. Rozhodně nebudu smutný. Ať se Ti daří kolego.