Pochva se tvari jako cerna. Leskne se to. Pak by to bylo NSKK
Kámošova půdovka dýka SA
Jednou u komína.
Artifact category
Identified category: | |
---|---|
User feedback: | SA dagger (7 názorů), WWII (1 názor) : SA dagger, Rozik83: SA dagger, Ladik: SA dagger, ZKUBLA: SA dagger, Willard: SA dagger, francimon77: SA dagger, Gazda: WWII, : SA dagger |
Log in and help identify this find.
Photo
Circumstances of the finding
Location: | Plzeňský kraj |
---|---|
Depth of the finding: | 0 cm |
Used detector: | Oko |
Post
Já za komínem nic nemám
To je co pisu. Leskne se. Na 1. foto vypada cerna na druhe tmave hneda
Tak ta je libová 👍
Služební dýka SS - SS Dienstdolch 1936 byla určena výhradně pro důstojníky, poddůstojníky a mužstvo tzv. staré gardy, kteří vstoupili do řad SS před 30. lednem 1933. Vzhled byl inspirován loveckou dýkou Holbein z 18.století. Zavedena do výzbroje byla 21. června 1936.
Je téměř identická s předchozím vzorem 1933. Vzor 1936 byl měl však zdobnější pochvu a celá dýka se zavěšovala pomocí řetízku, který byl tvořen osmihrannými plochými články, ornamentálně reliéfovanými umrlčími lebkami a runami SS. Řetízek a úchyty navrhl Karl Diebitsch, jenž se v letech 1936-1937 vyráběl pouze z niklovaného stříbra. Pozdější typy z poniklované ocele měly menší a méně oválné umrlčí lebky.
15. února 1943, bylo povoleno nošení této dýky i k vojenským zelenošedým uniformám příslušníků Zbraní SS (Waffen SS). Jelikož ale byly Zbraně SS výhradně vojenskou složkou, bylo nařízeno na této dýce nosit i příslušný armádní uzel (portepee), který byl uvázán mezi rukojetí a křížovým krytem. S ukončením výroby, koncem roku 1943, bylo nošení dýky vz. 1936 zakázáno.
Dýku si musel každý uchazeč zakoupit výhradně z vlastních prostředků. Pořizovaly se výhradně prostřednictvím objednávky ve výstrojních střediscích SS v Mnichově, Drážďanech nebo v Berlíně. Zajímavostí bylo, že ač byly dýky uhrazeny ze soukromých prostředků každého uchazeče do SS, nikdy vlastně nebyly v jejich vlastnictví v plném slova smyslu. Totiž, když došlo k vyloučení jedince z řad SS, neměl již právo dýku vlastnit a musel ji bez náhrady odevzdat nadřízeným orgánům. Pokud odešel příslušník SS do tzv. výsluhy nebo dobrovolně, na vlastní žádost, odešel z řad SS, mohl si dýku nejen ponechat, ale obdržel i potvrzení o vlastnickém právu, které mu vystavily nadřízené orgány. Pokud došlo ke ztrátě či znehodnocení dýky, bylo to bráno jako hrubé porušení kázeňských předpisů a dotyčný byl samozřejmě potrestán.
Koncem roku 1943 byla výroba ukončena pro nedostatek surovin.
Jinak moc peknej nalez :)
DOByTEK: Text jsi sice zkopíroval hezky, ale týká se úplně jiný dýky..
M7/42 W.K.C. (Weyersberg, Kirschbaum & Co.) Waffenfabrik, Solingen-Wald