Tam nekdy zajdu.Neznam.
Zajatecký hřbitov
Uprostřed rozlehlých plání pod Ještědem je na mapě sotva znatelný ostrůvek, který má ovšem svoje tajemství i historii.
Když se k němu blížím s detíkem v ruce a doufám v nějaký úspěch, fouká a sněží vodorovně.
Když jsem u toho ostrůvku , až podezřele a najednou přestává foukat. Za chvilku ani nesněží.
Povídám si "to je sakra divný ".
Ostrůvek obejdu a zjišťuji, že stojim u zajateckého hřbitova z první světové. Už předtím jsem si všiml těch " hrbolků " připomínající hřbitov, ale nevěnoval jsem tomu pozornost.
Až teď, po přečtení cedule, mi je jasný, o co jde.
Přemýšlím nad osudy ruských a italských zajatců. To tajemno je cítit všude kolem. Detík už jsem dávno umlčel, snad k vůli úctě. Nevím, přišlo mi to správné, aby mi nepípal ten bordel, který je sám o sobě důkazem o tom, že lidi -prasata jsou všude.
Snad i to sněžení a vítr s tím místem mají něco společného. Po chvilce hloubání odcházím. Otáčím se, dělám poslední foto z odstupem, zapínam detík.
Je mi krásně.
Fotografien
13 Stimmen
13 Stimmen
Kommentare
Tyhle pocity důvěrně znám. Napsal jsi to skvěle.
S kamarádem jsme kdysi v Ardenách uprostřed lesa narazili na hrob vojáka z 1. sv. v. s náhrobkem, pocity byly naprosto stejné jak popisuješ.
Klobouk dolů, krásný text...
pěkný čtení
Beitrag hinzufügen
Um einen Beitrag hinzuzufügen, müssen Sie sich anmelden. Wenn Sie noch kein Konto auf dieser Webseite haben, registrieren Sie sich.