Sirkový pramen u Staměřic

Dvě pověsti o kapličce „U Antoníčka“


1.

Mlynář Antonín Nekoksa se vracel se svou ženou a malým synkem Antonínem z bohoslužeb ve Velkém Újezdě domů, na Prostřední pilu. Když koně měli odbočit z cesty vpravo ke mlýnu, najednou se něčeho polekali, splašili se a tryskem pádili vlevo do lesa. Mlynář s mlynářkou buď z vozu vypadli nebo vyskočili a splašené koně utíkali s chlapcem dál do lesa. Zdálo se, že chlapec , sotva dvouletý, jistě zahyne. Jaké však bylo překvapení a radost rodičů, když při pronásledování našli koně u pramene studánky, jak hltavě pijí vodu, a na voze malého Antonína živého a zdravého. Z vděčnosti si na místě slíbili, že na památku této události postaví nad pramenem studánky zděnou kapličku ke cti patrona sv. Antonína. A tak také učinili.

2.

Bylo to kolem roku 1853, kdy Antonín Nekoksa, nájemce Prostření pily č. 86, provozoval zde svou živnost mlynářskou a pilařskou. Měl několik dětí. Dcera Marie milovala hezkého mládence, také Antonína. S ním prožívala svá nejkrásnější mladá léta v okolí mlýna a v romantickém údolí potoka Řiky.Tyto radostné dny mladých lidí byly náhle přerušeny, když Antonín byl císařem pánem povolán na tři roky na vojnu.

Loučení milovaných bylo přetěžké. Slíbili si věrnost a po návratu svatbu. A čas plynul. Jediným potěšením pro oba byly dopisy, plné stesku a touhy. Po roce však dopisování od Antonína náhle ustalo. Marii stále pronásledovala myšlenka, že se milému něco přihodilo a že už snad ani nežije. Věrnost však neporušila a naději neztratila. Uplynul další rok.

Jednoho krásného nedělního odpoledne přišel na Prostřední pilu k Nekoksovům na návštěvu bratranec dcery Marie. I odešli oba mladí procházkou do blízkého lesa Obory, aniž si kdo z nich povšimnul, že jsou od kraje lesa tajně sledování Antonínem, který se právě vrátil na dovolenou.

Dvojice došla až ke studánce v lese. Říkalo se jí Sirková studánka. Byly to vlastně dva rozdílně prameny blízko sebe. Ten slabší obsahoval síru, drahý, mocnější, sloučeniny železa. Antonín, aniž poznal bratrance Marie, byl v okamžiku rozhodnut ke strašnému činu. V domnění, že se mu milá stala nevěrnou, nadzvedl pušku – tehdy směli vojáci nosit zbraň i na dovolenou – zalícil a chtěl vystřelit. V tomto hrozném okamžiku však zaslechl slova Marie, kterak si stěžuje bratranci, že její milý již přes rok z vojny nepíše a že o něm nic neví. A dala se do pláče. Antonín slyšel tato slova, vzpamatoval se z překvapení, dal se poznat a přihlásil se ke své milé. Všechno se v dobrém vysvětlilo a děkovali, že jen zázrakem nedošlo ke tragedii.

Když se dozvěděl mlynář Nekoksa o této události, dal prý v příštích letech postavit nad pramenem Sirkové studánky kapličku zasvěcenou Antonínu.http://www.farnostvelkyujezd.wz.cz/Kronika%20farnosti/zibrid/2004_Kaplicka_sv.Antonina.html

Fotografien