Valentinian I. (364–375) – Münzen

Valentinianus I. (321 – 17. listopadu 375) byl římský císař, který vládl v letech 364–375. Pocházel z prostého prostředí, ale díky svým schopnostem se vypracoval mezi významné vojevůdce a stal se jedním z nejvýznamnějších císařů pozdní Římské říše. Byl známý svou vojenskou zdatností, pragmatickou správou a schopností udržet říši tváří v tvář vnějším i vnitřním hrozbám.

Raný život

Valentinianus I., celým jménem Flavius Valentinianus, se narodil kolem roku 321 v městě Cibalae (dnešní Vinkovci v Chorvatsku). Jeho otec Gratianus byl armádní důstojník, což umožnilo mladému Valentinianovi vojenskou kariéru. Sloužil v armádě za císařů Konstantina Velikého a jeho následníků, kde si získal pověst schopného a spolehlivého vojáka.

Císařský titul a rozdělení vlády

Po smrti císaře Joviana v roce 364 byl Valentinianus vybrán armádou jako nový císař. Aby mohl efektivněji spravovat rozlehlou říši, rozhodl se rozdělit vládu:

• Valentinianus si ponechal západní část říše (Itálii, Galii, Hispánii a Afriku).
• Jeho mladší bratr Valens převzal východní část (Balkán, Malou Asii a Blízký východ).

Toto rozdělení vlády pomohlo posílit správu říše, ale zároveň připravilo půdu pro její pozdější rozpad na Západořímskou a Východořímskou říši.

Vojenské aktivity

Valentinianus I. byl energickým vojevůdcem, který se soustředil na obranu říše před barbarskými kmeny. Jeho hlavní vojenské aktivity zahrnovaly:

1. Boj s Alemanii: Valentinianus několikrát osobně vedl armádu proti tomuto germánskému kmeni. V roce 367 dosáhl významného vítězství v bitvě u Solicinia (dnešní Německo).
2. Obrana Británie: Valentinianus poslal své generály k potlačení povstání Piktů, Skotů a Sasů, kteří ohrožovali římskou Británii.
3. Fortifikace říše: Valentinianus výrazně investoval do opevnění hranic, zejména podél Rýna a Dunaje. Založil mnoho pevností, které sloužily jako obranné základny.

Správa a reformy

Valentinianus byl pragmatickým a schopným správcem:

• Finanční reformy: Zlepšil výběr daní a snížil zátěž na nejchudší vrstvy obyvatelstva.
• Správa provincií: Posílil centrální kontrolu nad provinciemi a bojoval proti korupci mezi úředníky.
• Náboženská politika: Valentinianus byl křesťan, ale podporoval náboženskou toleranci a umožnil pohanům pokračovat v jejich praktikách. Na rozdíl od svého bratra Valense nepodporoval ariánství a udržoval relativní náboženský mír.

Osobnost

Valentinianus byl známý svou neústupností a přísností, někdy až krutostí. Měl silnou vůli, ale byl i vznětlivý a někdy se nechal unést hněvem. O jeho povaze se traduje, že byl spravedlivý, ale nekompromisní vůči těm, kdo se provinili proti státu.

Smrt

Valentinianus I. zemřel náhle 17. listopadu 375 v Brigetiu (dnešní Maďarsko) na mrtvici. Před svou smrtí právě jednal s germánským kmenem Kvádů, kteří opakovaně napadali římské území. Jeho smrt byla zřejmě důsledkem výbuchu hněvu během vyjednávání.

Dědictví

Valentinianus I. zanechal říši stabilní a dobře opevněnou, zejména na západě. Jeho synové Gratianus a Valentinianus II. po jeho smrti převzali vládu nad západní říší, ale nedosáhli jeho úrovně schopností. Valentinianus je považován za jednoho z posledních velkých císařů, kteří se pokusili o udržení jednoty římské říše v době stále rostoucích vnějších i vnitřních tlaků.

Zobrazené mince jsou nálezy detektory kovů členy klubu LP.