Víkendové medaile

...nejen cesta k autu, ale i první kopání po příjezdu bývá výživné...

Tuhle sobotu jsem si naplánoval první takové to delší hledání v letošním roce, zatím to byly spíš takový ty výběhy na hoďku po práci, než se setmí...V klidu domova jsem se v pátek večer rozhodl, že se po pár měsících zase podívám na loučky u jedné úplně zaniklé obce v pohraničí, začínal jsem tam před lety s hledáním a už mě to tam opakovaně několikrát zase zatáhlo. Je tam božský klid, nádherná příroda, občas se i něco fajn najde, naposledy dokonce Ag 20-ti kopějka s Ag prstenem s monogramem...to byla tenkrát velká sláva
...Takové místo má prostě asi každý z nás, kolikrát jsem si říkal, že už tam nic moc nebude, dokonce jsem tam potkal i nějaký cizáky, který taky pokoušeli štěstí a nějaký čas jsem se z toho vzpamatovával, tak nějak jsem to považoval pouze za MÉ místo...ale co už, bylo rozhodnuto...

V sobotu po obědě jsem dorazil na místo, ještě odtávaly zbytky sněhu tak bylo slušně "vlhko". Auto jsem tedy nechal drobet jinde, než jindy, nerad bych někde na tom konci světa sháněl traktor. No a hned první slušnej, i když slabší signál přišel záhy, na místě, kde se vždy teprve rozkoukávám...Po chvíli kopání na mě celkem v hloubce vykouklo něco lehce lesklýho, myslel jsem, že nějakej plíšek, pak ale koukám na nějakýho fousatýho chlapíka na medaili. Svátostka to ale nebyla, radost mě udělala německá medaile Friedricha III., německého císaře, který měl tu smůlu, že v roce 1888 vládl pouhých 99 dní. Na druhé straně je Vilém II., který ho nahradil až do roku 1918, kdy abdikoval...Se ví, že mě německá patriotika, která se tolik nenachází, vzpružila do   dalšího hledání...Za další tři hodinky courání po okolí spatřily světlo světa měděné a zinkové mince, nějaké knofle, ručičky od hodin, náprstek, víčka od fafky a podobná droboť, taková ta typická luční směska, která vždycky potěší...Vzhledem k tomu, že se začal naplňovat čas, následoval pomalý ústup směrem k autu a pak už je to ohraná píseň. Poslední kop před odjezdem a v 7 cm medaile F.J.I. k 50. výročí vlády. Ještě k tomu na místě, kde jsem mávnul spíš jen z povinnosti...no foto asi vypovídá...

Na druhý den v neděli jsem vyrazil alespoň na dvě hoďky na podobnou lokalitku o kousek vedle, no a 10 m od auta, první kopání, mobilizační kříž RU 1912-1913...To už jsem s autem v pozadí ani nefotil, stejně by mě to nikdo nevěřil...Ale první válku jsem takhle úspěšnou dosud nedal...

Zdar a mnoho podobných chvilek i vám přeje Doudy.

Takhle to nakonec dopadlo...

První nález soboty a hned takovej prima fousáč...

...má oblíbená lokalitka...

...tady už nebylo kopáním co zkazit...

...cesta k autu...

...druhá nebyla vůbec hluboko...

...takhle začala neděle...

...taky na okraji louky...