Už jsem se na to chtěl vykašlat.

Ale louka můj úmysl vyvrátila.

Poslední dobou jaksi se mi nedostává času a ani chuti chodit hledat, navíc není, co by mě uchvátilo, či vyburcovalo. Kamarád, se kterým jsme pravidelně chodili změnil zaměstnání a už nechodí. Nálezy také nic moc, navíc to úmorné vedro a není kam. A tak jsem si v sobotu udělal výlet do Křelova u Olomouce, podívat se na kolegy umělecké kováře na jejich dílo, které tvořili na II. ročníku FORTu. Po cstě zpět jsem zahlédl, jak zemědělci sklízí louku - asi na senáž. Louka přímo vybízela k její návštěvě. A jo, už delší dobu jsem nikde nebyl a maskáče mně začínají být těsné, tak jsem se dlouho nerozhodoval a hned po příjezdu domů se vypravil na průzkum, když nic, tak aspoň trochu pohybu na čerstvém vzduchu. Bylo sice jž po páté odpoledne a louka dost daleko od mého bydliště, přesto jsem vyrazil- znáte to - co kdyby? Po delší době hledání příjezdové cesty jsem konečně dorazil na onu louku, tráva sklizená, chodilo se parádně. Sem tam nějaký ten nevýrazný pípanec, sem tam jsem rýčkem odřízl drn, no jen samé malé měďáčky - krejcárky F.J.I. se silnou krustou, tak jsem je házel bez ladu a skladu do sáčku a pomalu pocházel po louce. Když konečně přišel ten správný signál, vyšel z toho jen hliníkový tlouk do malého hmoždířku.Pak zase pár velmi drobných knoflíčků a kousky plíšků - z nichž se nakonec vyklubala jakási kování. Další pěkný signál - a zohnutá jakási spona asi k šatům - také se mi ji podařilo slušně porovnat- tvar květu. Čas se naplnil a tak jsem to otočil směrem k autu a odjížděl domů s dobrým pocitem, že se nevracím s prázdnou. Doma jsem to počistil a populíroval a dokonce mezi těmi krejcárky bylo i silverko, velikostně stejné jako krejcárky, takže na louce jsem si toho ani nevšiml. Škoda toho stavu -je to jeden silber groschen 1821 A Fridricha Viléma III. - prušák. Je sice také dost "jetý", ale započítal jsem ho. Tak se na to asi zatím přece jenom nevykašlu a budu chodit i nadále.