Tragický podzimní den

Když jsem byl ještě malý chlapec, sedával jsem často na klíně své prababičky.

Když jsem byl ještě malý chlapec, sedával jsem často na klíně své prababičky. Ta mi vyprávěla příběh z doby svého dětství. Odehrál se na začátku minulého století, ještě v době Rakouko-Uherska. Babička žila v malé vesnici, která se jmenuje Křepiny. Spolu s dalšími dětmi chodila do školy do Dolního Města, vzdáleného asi dva kilometry. Ve třídě v té době se učilo kolem šedesáti dětí, práce pana učitele byla velmi náročná. Udržení klidu vyžadovalo pevnou ruku. Proto o přestávkách byl vždy pověřen některý z žáků vykonáváním dozoru. Kdo zlobil, byl zapsán na tabuli a panem učitelem pak potrestán ( např. dostal rákoskou přes ruku, klečel u tabule či byl po škole). Jednoho podzimního dne byl dozorem pověřen jeden chlapec ze Křepin, kterému můžeme říkat Tonda. Jako vždy některý žáci velmi zlobili, prali se, a proto byli zapsáni na tabuli. Mezi zapsanými žáky byl i Josef. Ten nejprve vyžadoval,aby jeho jméno bylo smazáno, ale když se tak nestalo, začal Tondovi vyhrožovat, že si to s ním vyřídí po cestě domů. Po vyučování se přespolní žáci vraceli domů. Josef počkal na Tondu a společně se vydali na cestu do Křepin. Josef neustále vyčítal Tondovi zapsání na tabuli. Na konci vsi ve vzteku vytáhl z kapsy nůž a kamaráda bodnul do prsou. Když viděl, že Tonda padl k zemi a hodně krvácí, zalekl se a utekl do blízkého lesa. Domů se vracel až po setmění. Tam však na něho již čekalo další překvapení. To co udělal, již věděla celá a ves a nahlásila to na polici. Po návratu důmu byl zatčen. Po mnoha letech byl Josef spatřen jak se večer vrací domů, ale ve vsi již zůstat nemohl. Na to co provedl kamarádovi se nezapomnělo. Sbalil pár věcí a odstěhoval se neznámo kam. Když půjdete z Dolního Města do Křepin tak po pravé straně můžete dodnes vidět křížek, který onu tragickou událost připomíná.