Tentokrát bez minciček,

protože mě zahnal drobný deštík.

Ráno jako vyšité, tak hned po osmé hodině jsem celý natěšený zamířil na políčko,které navštěvuji již několikátý rok a které mě ještě nikdy nezklamalo (zaklepávám na dřevo). V naději, že tomu bude tak i tentokrát, jal jsem se "propískávat" nejprve souvratě a pak se vydal na "dajné" místečko políčka. Tak takhle jsem si to nepředstavoval - půl hodiny - a ani pípanec. Konečně padla jakási těžká zinková ozdoba - tedy bohužel jen její torzo, pak další - mosazné torzo - asi část madla ze šuplíku či co. Ohnutý lvíček - čepičák čsl. armády, ale "kolečko" pořád žádné. A vždycky tam byly aspoň dvouhaléře F.J.I. Z toho víčka z fajfky už jsem měl trochu radost, bylo celé a nepomačkané. Když padl ten maličký šašek - asi cín nebo olovo, tak už jsem měl blahý pocit spokojenosti, že přece jen nepůjdu domů s prázdnou. Ještě pěkně zapískaly ty dvě olověné plomby, jakési zlomky zinku a pěkný signálek - už jsem myslel, že měďáček - ale jen ten maličký měděný či mosazný kroužek. Nakonec nádherný signál - očekával jsem podle čísla na displeji mojí Terky ( 36) hliník - že tobude víčko omniovky - ale nakonec to bylo dost pomačkané víčko krabičky od antiperlí. Říkám nakonec, protože už začalo drobně poprchat, tak jsem zamířil k autu a "pádil". No kdyby se na na to moje pádění (s těmi mými chromými koleny) někdo díval, tak by se asi pořádně nasmál - musel jsem vypadat jako raněný voják z první světové ! Protože deštík neustával ani po mém příjezdu domů, tak jsem ty moje "skvosty" počistil a přispívám jimi na "náš" web.