STOLETÁ MEDAILE

MEDAGLIA DE BRONZO AL VALORE, DOSSO ALTO, ŠIMON DRGÁČ, 21. SETTEBRE 1918

Medaili našel můj táta 28. října 2010 při práci na zahradě. Vzpomínám si, že byl krásný slunný podzimní den. Byl jsem poblíž, když náhle zvolal, že nalezl nějakou minci. Dal mi ji do ruky a já po opadnutí hliněné krusty poznal, že jde o medaili bez stuhy. K hrubé očistě jsem využil dešťovou vodu z blízkého sudu a najedou se objevil zajímavý text:

"DOSSO ALTO SIMON DRGAČ 21. SETTEBRE 1918"

Bitva našich legionářů v italských Alpách je veřejnosti dostatečně známá, taktéž postava nositele této medaile. Nebudu zde tedy přepisovat texty, které jsou k dispozici na internetu. Ještě zníním, že medaile byla nalezena u domu, kde pozdější armádní generál bydlel. Medaile byla dodatečně opatřena originální stuhou, kterou jsem zakoupil  v zahraniční aukci. Nález mého táty ve mě prohloubil zájem o historii, vojenství a faleristiku. Patří mu velký dík.

V příspěvku ještě zveřejňuji generálův vlastní životopis, který sepsal koncem 70. let minulého století a který jsem pro tento příspěvek přepsal z jeho pozůstalosti.

Vlastní životopis

Příslušen k ročníku 1892 mým rodištěm jsou Mutěnice u Hodonína. Naše rodina obdělávala 40 měr polí. Bylo nás 8 dětí a to 4 bratři a 4 sestry. Všichni až na nejstarší sestru, která žije v Brně a nejmladší ve Staré Břeclavě, žijí v Mutěnicích. Hospodářství bylo malé a tak všechny sestry za svobodna sloužily. Dva moji bratři šli na řemeslo. Jeden na bednářství, druhý na kovářství, třetí zůstal v zemědělství a mě nejstaršího poslali na studie.

Započal jsem je gymnáziem v Kyjově a poté pokračoval na Prvním českém státním gymnáziu v Brně. Po maturitě a ročníku filosofie1 jsem nastoupil základní vojenskou službu jako "jednoročák" dobrovolník a roku 1914 absolvoval školu na výchovu záložních důstojníků v Sarajevě. Nato jsem byl přidělen k praporu 3. p. pluku v Doboji (Bosna). První světovou válku jsem prodělal s tímto bosenským praporem nejdříve na Srbské a pak na Italské Frontě. Tam jsem po zranění upadl do italského zajetí na Doberdo v srpnu 1915.

Začátkem prosince 1916 jsem se přihlásil do legií. Jako italský legionář jsem sloužil jako velitel čety nejdříve u p. pluku 33 - Doss Alto a po absolvování kulometného kurzu s kulomety Fiat jsem byl přidělen ke kulometnému praporu VII č. divise italských legií. Prodělal jsem boje na Roncole, Doss Alto a Sasso Lega (jhv. od Rivy poblíž Gardského jezera).

Po kapitulaci Rakouska - Uherska byla naše italská legie poslána na Slovensko. Po obsazení Slovenska a ukončení bojů jsem se rozhodl pro aktivní službu v armádě. Vystudoval jsem vysokou školu válečnou v Praze a po ní sloužil u štábu 10. divize v Bánské Bystrici (gen. Kadlec), poté u ZVV Košice (gen. Šnejdárek) a u ZVV Praha (gen. Bílý).

V letech 1929 - 1931 jsem sloužil jako vojenský attaché v Paříži s dočasným pověřením pro Bruxelles (Belgie) a Bern (Švýcarsko). Po návratu do republiky jsem komandoval prapor v Prešově. Na to jsem byl přidělen do Prahy k Hlavnímu štábu armády a odtud poslán roku 1935 do Hranic jako velitel p. pluku č. 34 střelce Jana Čapka.

Před mobilizací v roce 1938 jsem byl přidělen ke štábu generálního inspektora armády a za mobilizace k ministerstvu tisku a propagandy. Od generála Eliáše jsem dostal rozkaz zůstat po kapitulaci v republice. Pomáhal jsem mu při organizování odboje proti Německu (Obrana Národa). Eliáš mě obstaral přidělení do Národního souručenství na funkci generálního tajemníka.

Dne 1.září 1939 mě zatklo Gestapo. Prrošel jsem koncentračními tábory Dachau, Buchenwald. Malou pevností v Terezíně, káznicí ve Zwickau, Gollově, Plötzensee a nakonec koncentračním táborem ve Flossenbürgu. Tam nás osvobodila americká armáda koncem dubna 1945. Domů do Mutěnic jsem se dostal koncem května 1945. V červnu téhož roku jsem byl pověřen úkolem ke znovuzahájení vyučování na vojenské akademii v Hranicích v hodnosti generála od podzimu 1945.

Z vojenské akademie jsem byl přidělen k Hlavnímu štábu nejdříve jako podnáčelník hlavního štábu a poté jako náčelník hlavního štábu. Koncem dubna 1950 president republiky zprostil funkce ministra Národní obrany armádního generála Ludvíka Svobodu. Den nato jsem byl zproštěn funkce náčelníka Hlavního štábu já a se mnou i řada jiných jako generál Klapálek, generál Bulandr a jiní.

Začátkem roku 1951 jsem byl dán do výslužby a na podzim roku 1952 doma v Mutěnicích zatčen. Odvezli mě do vězení v Ruzyni. Tam jsem byl 19 měsíců vyšetřován a po převezení na Pankrác postaven v dubnu 1954 před Nejvyšší soud. Odsoudili mě k trestu odnětí svobody na 24 let, k propadnutí celého jmění, ke ztrátě čestných a občanských práv a MNO mě degradovalo. Po rozsudku mě převezli z Prahy do Leopoldova, odtud na Mírov a opět na Pankrác. V dubnu 1958, tedy po pěti letech a pěti měsících mě z Pankráce propustili na svobodu. Vrátil jsem se domů, do Mutěnic, k rodině.

Presidium Nejvyššího soudu dne 7. 7. 1958 původní rozsudek zrušilo, avšak uznalo mě částečně vinným a vyneslo nový rozsudek na 6 roků odnětí svobody. Konečně v květnu 1963 mě povolal Nejvyšší soud-Vojenské Kolegium na Pankrác k novému a konečnému projednání mojí trestní věci a zrušil i posledně uvedený rozsudek z roku 1958. A tak tedy tímto rozsudkem jsem byl zproštěn jakéhokoliv obvinění v plném rozsahu.

Děkuji rodičům, že mě dali do života dobré zdraví, jinak bych ta dlouhá léta vězení, která mám za sebou, těžko byl přežil. Žiji jak jsem již uvedl ve svém rodišti v Mutěnicích. Mám rád pobyt na zdravém vzduchu a práci v zahradě i na vinohradě.