První rok hledání

po 30 letech příprav

V 90 letech sem skoušel chodit s vojenskou minohledačkou ale nebilo to ono.Pak bylo jen plánování detektoru ale na realizaci nebyl pořád čas.Navíc se v té době nehledalo ale sbíralo.Pamětníci vzpomínají jak nosily z lesa medajle po kýblech a mince z pole po stovkách.Když si představím kolik by to bylo čistění a skladování tak sem i rád že sem tenkrát nezačal.Až loni jedného srpnového dne sem si řekl-tak ted už by to snad šlo.Většina je vysbíraná mohlo by se začít hledat.Objednal sem detektor a pak vyrazil do terénu.Když to začalo pípat srdce mi poskakovalo vzrušením .první kolečko bylo 5 haléř 1923 a to bylo ještě věčí vzrušení.Ten kdo hledá pro radost tak ví o čem mluvím.Hned jsem věděl že volba byla správná.Ted po roku vidím že to hledačství je daleko větší zásah do života než by se zdálo.Zhodil jsem 20 kilo abych mohl vůbec fungovat.Musel jsem trochu nastudovat historii a za rok jsem nabral tolik informací co jsem nenabral za 50 let-asi proto že jsem ted chtěl.Spoznal jsem spoustu skvělejch lidí,některé na živo a někteří sou jak yety-vím že jsou ale ještě sem je neviděl ale časem se určitě potkáme.No a když příde ještě nějaký nález tak je ta radost ještě věčí.Za ten rok jsem našel kolem 400 mincí z toho 21 ag včetně římana a to je asi můj životní nález.A taky spoustu artefaktů-některé zajímavé-některé nezajímavé ale určitě mi všechny udělali radost.No a především sem objevil jakýsi jiný smysl života