V poslední době pozoruji výrazný trend otočit příčiny a následky a výsledky Druhé světové války. Nenajdete jediný článek o vraždách českých četníků a o vyhnání českého obyvatelstva ze Sudet, vojáky a pachateli všech válečných zvěrstev nebyli nikdy Němci, ale zásadně jacísi imaginární "nacisté", se kterými Němci neměli v podstatě nic společného. Oslavné dokumenty v televizích o úspěších Wehrmachtu a o vynikajících Německých tankistech, letcích a velitelích jsou na denním pořádku. Denně vidím v televizním programu 5x jméno Hitler. Úspěchy Rudé armády jsou dehonestovány na pouhou tupou sílu, která svou pouhou početní převahou za obrovských ztrát udolala statečné, geniální Německé jednotky. Tuhle už jsem slyšel v televizi tvrzení, že u Prochorovky bylo zničeno několik set ruských T34 a 15 německých obrněnců. Nikde nenarazíte na informace o popravách Čechů, jméno Moravec je asi tajné. Ani slovo o Gestapu, nic o koncentrácích. Ovšem desítky článků o divokém odsunu, chudácích nevinných Němcích, zvěrstvech těch sviňských Čechů, rozsáhlé epopeje o tom, jak bylo zastřeleno 20-30 Němců. O tom jak byly v Kobylisích stříleny stovky Čechů, ani ťuk.
Navrhuji oficiálně zavést fakta o tom, že WWII rozpoutal SSSR, když nás napadl a osvobodily nás Němci pod vedením geniálního vojevůdce a oddaného přítele Čechů, Adolfa Hitlera! Koncentrační tábory organizovaly židovské spolky aby mohly terorizovat Němce. A křišťálová noc byla svátkem, při němž Němci své židovské občany obdarovávali broušenými vázami a lustry. 
Příběh ze Sudet
Sudety, majetek, proč?kdy?jak?
Snad každý hledač a také další, kdo se trochu zajímá o dění po válce ví, že německé obyvatelstvo si schovávalo své věci v úkrytech. Někdo venku, někdo doma, někdo někde u někoho... Ale proč, kdo a kdy zrovna tam či onam? Zapomeňme pro tuhle chvíli na divoký odsun a pojďme se podívat na příběh, proč zrovna se rodina, říkejme ji rodina "S" rozhodla, schovat své cennosti na místo, o kterém si mohla myslet, že je to pravé. Upusťme od smyšlených příběhu a podívejme se do chvil jedné rodiny, v malé vesnici, které jsou skutečností. Třeba nám to dovolí pochopit, proč zrovna TAM a proč právě TEĎ.... Je právě 7. srpna 1945. Již tři měsíce jsou pro německé obyvatelstvo časem nejistoty a strádání. Hodně kamarádů a známých je někde daleko v Německu a žádné zprávy nepřichází.Po celém dni v nucené práci se těší jen na to, až se uloží do postele. Franz a Fanny "S" nejdříve vykoupou děti, mají tři, jeden syn byl zabit ve válce. Poté ze sebe i oni smyjí špínu a smrad ze statku, na kterém teď musí chtě nechtě pracovat. Dají si večeři a přemýšlejí co bude dál. Je deset hodin večer a ozve se bouchání na dveře! Mají strach, samozřejmě, jsou Němci a v obci pro posílení četníků, nechal major sovětského vojska pár svých vojáků. Už v květnu jeden z nich zastřelil pána, který bránil svou ženu před znásilněním. Naštěstí ho velitel na místě hned zastřelil. Je to pro nás dobře? Bojí se ho vojáci a nic si nedovolí? Kdo ví! Ernst pomalu otevírá dveře. Vidí člena národního výboru a dva četníky. "Dobrý večer Ernst. Nesu tobě a tvé rodině příkaz k vystěhování" Ernst jen rezignovaně zklopí oči a povídá "Čekal jsem to, jen ne tak brzy" Člen výboru ale pokračuje " Od teď se nesmí v tvém domě svítit. Nesmíš nikam chodit a věci v hmotnosti do 35kg na osobu smíš zabalit až brzy ráno. V šest buď nastoupen i se svou rodinou u Národního domu" "A nezapomeň Ernst, aby jsi nepodváděl, jsou v obci přes noc četnické a sovětské hlídky!!" Ernst pokyne a za zavřenými dveřmi vše řekne manželce. Ta povídá "Ale co budeme dělat? Nemůžeme jim dát vše, co je pro nás důležité" Ernst dá ženě za pravdu. "Musíme jim něco odevzdati, ale ty věci našemu srdci nejbližší si schováme. Nebude trvat dlouho a vrátíme se do našeho domu" V tu chvíli ale Ernst nevěděl, že se to nikdy nestane, jen věřil. Fanny vzala dvě prostěradla, do jednoho dala hodinky a prstýnky po rodičích svých i rodičích Ernsta, stříbrné mince, servírovací sadu, svatební porcelán, šperky, sadu skleniček ze křtu dětí a dokumenty od domu. Do druhého dala pár věcí denní potřeby, sadu na pozlacování a pokovování knižních vazeb. Dále sadu příborů a své náramkové hodinky. Ernst je má již nefunkční, tak je odevzdají stejně jako 2000RM které jim již jsou k ničemu. Veškeré nádobí a vybavení domu musí padnout v niveč. Podívá se na Ernsta a povídá " Kam to chceš schovat? Po vesnici chodí četníci a Sověti, nikam nemůžeš jít, jinak tě zastřelí" Ernst ale ví kam to schovat. "Fanny, pojď se mnou na půdu. Dáme to hned naproti schodům do podlahy vedle komína. Okna jsou zabedněná a světlo z jedné svíčky nikdo neuvidí" Tento plán Ernstovi vyšel. Nikdo si nevšiml že se na půdě svítí a tak měl Ernst v srdci pocit, že jeho věci jsou v bezpečí. Ráno druhého dne, tedy 8. srpna 1945 se dostavil on se svou rodinou na určené místo. Nebyl tam sám, byla tam spousta rodin, vlastně celé nádvoří. Když přišli ke stolku s četníkem a podepsal dokument o zabavení majetku, četník se ho zeptal " nějaké cennosti máte?" "Něco ano" Odpověděl Ernst a otevřel všechna zavazadla. Bylo tam 2000RM, nefunkční hodinky a dva přívěsky. To bylo zabaveno a sepsáno do dokumentu. "To je všechno?" táže se četník. "Všechno" povídá Ernst. Ve vší smůle ale četník nařídí osobní prohlídku jeho ženy Fanny. Prohlídku tak osobní, že na stole uprostřed nádvoří je provedena prohlídka gynekologická. Ano, přede všemi lidmi a to čeká každou ženu před odsunem. Po neúspěšném hledání četník pokyne, že můžou jít dál směrem k povozům určeným k transportu. To je jeden z důvodu, proč někteří schovali majetek v domě. Kdo,kdy a kam byl jak odsunut se dá zjistit v příslušném archivu. Také se dají dopátrat potomci, kteří vědí víc, než si chceme nebo můžeme připustit, to mi věřte :) V dalším povídání si můžeme říct, proč někteří schovali věci jinde. Protože to je na další článek.
Kommentare
Koukám, že jsem se tak rozohnil, až jsem udělal hrubku. oprava - Němci nás osvobodili.
to Cement - pochybuji, že těch cca 6 000 000 příběhů o své smrti, co by mohli vyprávět židé z koncentráků, příběhy statisíců zavražděných civilistů z tažení na východ, příběhy těch, co byli vystříleni s celými svými rodinami za náznak odporu, vyvážíš nějakými příběhy o tom, jak se chudáčci Hitlerovi voliči museli přestěhovat. 
Ahoj, příběhem rozhodně nechci říkát že vysídlenci jsou nějací chudáci. Je to jen a pouze o tom schovávání věcí. Nic jiného! Určitě jsem nechtěl rozdmýchat debatu o tom, co se tu dělo po zabrání Sudet, vyhnáni Čechů, rušení a konfiskace českých firem, akce henleinovců a SA, útoky na četníky atd...Je to opravdu jen a pouze článek o daném tématu a rozhodně nikoho neobhajuju! Hezký den chlapci, dopíjim kávičku, beru detík a šup ven 
To ti závidím. Já hlídám smečku štěňat, vstávala ve tři , tak jsem polomrtvej. Najdi něco pěknýho a dej to sem pro potěchu oka. A sudeťáckou bednu už jsem si taky kopnul.
to cement-napsal jsi to přesně každá křivda ať se dá na jednu stranu váhy a pak se uvidí která strana bude převažovat a hlavně za chvíli to bude 80 let takže by člověk sice neměl zapomínat ale né se v tom furt patlat 
pro mě napsanej pěknej příběh jak to asi mohlo probíhat 
Moje žena je sudetská Němka, znal jsem její rodiče i prarodiče, byli to hodně pracovití a slušní lidé. Její děda byl ve Wehrmachtu, ale ne proto, že by chtěl, ale zkrátka musel. Byl to skvělej chlap pamatuji si jeho český výraz pro tmu:" Neni svetlo, neni koukat" keci typu:" Všichni Němci byli stejní atd.." prostě neberu.
Tomu rozumím. Ovšem dnes se to převrací do druhého extrému. Všichni Němci byli dobří a válku vedli a všechna zvěrstva páchali jacísi nacisté, se kterými Němci v podstatě neměli nic společného. Takže válku prohráli nacisti a Němci byli neutrální oběti. To samé s Francií. Kdo dnes ví o tom, že Vichistická Francie bojovala po boku Hitlera? Že Britové museli potopit Francii celou flotilu, protože se odmítla přidat na stranu protihitlerovské koalice? Kdo dnes ví, že když se Američané vyloďovali v Africe, bojovali proti Francouzům, protože ti hájili pro Hitlera pobřeží? Dneska byli všichni Francouzi v La Rezistence, všichni byli partizáni v odboji. Dějiny se těžce překrucují a pravda hluboce pláče.
onehdy sem sledoval dokument o Stalingradu a perly ve větách typu němečtí vojáci se hrdině bránili zuřivým útokům Rusů a takových sem porůznu v dalších dokumentech zaznamenal víc.A ano,spousta věcí se potlačí,tzv.cenzůra mlčením a další jsou medializována tím víc a ten kdo nemá všeobecnej přehled,což je dnešní mládež,tak získá úplně jinej výslednej obrázek.
Rudiš - pokud byl děda tvojí ženy ve Wehrmachtu, tak to znamená že její rodina se zřekla československého občanství a přijali říšské občanství. Ještě ať ti po pravdě řeknou koho volili v roce 1935 a v jaké byli straně
Ve vesnicích tady na Karlovarsku žilo hodně Němců a k nim se řadili i pra a prapra a pra pra pra rodiče mé ženy rozené Hüblerové, její praděda Johann Hübler byl statkář v Poschetzau, jehož syn musel narukovat ať se mu to líbilo nebo nelíbilo, taková byla doba. Děda mé ženy žil do roku 1996, česky se naučil, ale motal do toho i egerlandštinu. Do konce života se věnoval dobrovolnému hasičstvu ....
Jak jsem psal. To nebylo dobou. Drtivá většina Sudeťáků se po příchodu jejich soukmenovců okamžitě zřekla našeho občanství a slavnostně se přihlásili k Velkoněmecké Říši. Vedlejší produkt toho činu byla vojenská povinnost. Té jinak jako podřadní občané Böhmen und Mähren nebyli hodni.
Beitrag hinzufügen
Um einen Beitrag hinzuzufügen, müssen Sie sich anmelden. Wenn Sie noch kein Konto auf dieser Webseite haben, registrieren Sie sich.