Poslední říjnovej úder a podpůrnej spolek

Tak nám začaly větry a chčije, od auta do auta čistejch pětačtyřicet minut a úprk domu. No, už se to nedalo.

Lovcové,

Se ráno rozfunělo a rozechcalo, konečně. Můžem se válet u televize, pít pivo do aleluja, a tak podobně si užívat skvělý časy. Na začátku republiky asi skvělý časy nebyly, když koukám na tu známku podpůrného spolku pro lidi, co jinak asi neměli nic.

Na tý rozoraný křižovatce, co jsem si našel, jsou většinou předměty z pozdního Rakouska-Uherska a první republiky. Jasně, koruna je hliníkovka z jiný blbý doby, jednapadesátej rok. No, bronzovej polemickej kroužek je po keltech. To asi po nějaký křižovatce nebylo ještě vidu ani slechu, takže klasická ztrátovka bez kontextu uprostřed ničeho. Sami se na svět díváme kolikrát bez kontextu, sami uprostřed ničeho, a tak nějak tušíme, že modrost je omezená, má svoje hranice poznání, zatím co blbost je naprosto bez limitu. Čili má prostě přirozeně sílu tvořit hlavní proud. Tak ať si tvoří, ale beze mě.

Zcela volnou úvahou sem si došel k tomu, že by v blbym počasí hledal jenom totální chtivej nenažranec nebo prostě mamlas jinýho druhu, a šel sem domu, bylo to jen na skok. V říjnu asi naposled.

litrfree

1 No jo už je hnusně

2 Klasickej polemickej keltokruh

3 Podpůrná známka byla to doba co neznáme

4 A z druhý strany

5 letos asi naposled začaly větry a chčije