Není nožík, jako nožík.

Člověk nikdy neví, co se pod rzí ukrývá.

Jistě všichni znáte ty všetečné otázky přátel "tak jaký poklad si našel ?" a spousty dalšího vyptávání i podivování. Tak se tedy stalo, že jsem na rodinné procházce lesem, strkal do kapsy všechno, aby žena s kamarádkou viděly poklad. Během hodinky padlo pár hřebů, jedna šipka rozpadlá a pod pařezem nožík, tedy spíše torza všeho jmenovaného. Bylo však čím se chlubit! Popravdě opovrhovaly obě onou rzí, nicméně soucitné úsměvy a pochvala byla. Inu obě i s dětmi jsem přeci vyvezl, tak se sluší poklad velebit, jakož i mne velkého hledače �. Vše však dozrálo v kyblíku s vodou a octem, kam házím hřeby k očistě. Nožík se zdál po smrti a tak šup s ním k hřebům. Za dva měsíce občasného čištění kartáčem se však ukázal pravý poklad. Nožík měl nezvykle skládanou čepel se zuby v dolní části ostří, což mě zaujalo. Stačilo nafotit, požádat pár přátel o radu a když nikdo, tak kováři přeci vědí o železe vše. Reakce byla rychlá. Jedná se o damašek, podle několika znalců snad 9. až 12. století, s největší pravděpodobností import. Nakonec se tedy rezavý poklad odmaskoval a putoval k odborníkům do muzea. Nyní se těším na další příběh nožíku a snad i jeho záchranu, neboť já k němu moc jemný nebyl. ��