Málem jsem to vzdal,

ale nakonec vydržel.

Po delší době "půstu" jsem se konečně odhodlal jít se trochu "vyprdět" do polí. Zemědělci na poslední chvíli poorali co se dalo a tak nám přibylo několik čerstvých lokalitek k hledání. No řeknu vám, jsou to galeje vydat se na to čerstvě poorané pole, ale vášeň je silnější než zábrany, tak jsem se šel trmácet na ty hroudy. Z počátku nepršelo, ale brzy začalo mrholit, když už jsem byl uprostřed lánu. Zatím jen jeden malý měďáček a dvě plomby, tak nastalo dilema, zda to raději nevzdat a pospíšit k autu a domů. "Ještě chvíli" a pokud nepřestane mrholit a nepadne-li něco zajímavého, tak to zabalím. A jo, padly tři olověné kuličky( ty už sem nedávám), zlomená tulejka na nabiják k pušce a jakýsi velký kulový vrchlík - olověný. Také nějaké ty knofle, další měďáčky a plomby. Olivka potěšila, pak nějaké socialistické památky - čepičák, hodnostní hvězdička a tolik proklínaná "zlatka" - sockačka. Vše jsem ovšem vložil do sáčku a zavzpomínal na časy minulé. To už jsem to směroval k autu,protože se ornice začala lepit na boty a i tak obtížná chůze se stávala nezvladatelnou. Po pěkných signálech padly ty malé přezky a zapínátko k řetízku kapesních hodinek (ty tam bohužel nebyly). Drobný signálek - a tenký plíšek - myslel jsem,že silverko, ale jen zadní část brokovky - lefošky. Druhý stejný signálek a opět tenký plíšek kruhového tvaru, trochu ohnutý, vhodím ho do sáčku a až doma příjemné překvapení, bylo to silverko - Fridrich - 1/48 tolaru 1777. Opláchnuto, populírováno, nafoceno a předkládám ke zkouknutí.