Krušnohoří

První letošní výprava do Krušných hor se stříbrným cinknutím na konci

                                                        Krušnohorské šmejdění

Snad nejdelší zima kterou pamatuji právě skončila a "emerický" klacek začal vydávat netrpělivé vibrace.To trojí vyvětrání, bylo tak kraťoučký, že se snad nedá ani hledáním nazvat.Popravdě, kopat železobeton a přitom si ještě krýt "ksicht", aby Vám kus promrzlé hroudy nevyrazil zuby, to není nic pravého pro mojí hledačskou dušičku.Kosáci už ale začali zpívat a oskar nad řepou začal už konečně pořádně svítit a hlavně hřát, tak by byl snad hřích toho nevyužít a nezkusit to. A jelikož můj kolega je po tom zimním půstu snad o kapánek více nadržený jak já, tak nic nebránilo vyrazit do hor a pěkně to tam proluxovat. Den "D" byl vybrán přímo skvostně.Už od rána krásně hřálo a svítilo slunko, doma liduprázdno (zvláště paní domácí se nacházela v zaměstnání) a Jirka už mohl přijet po 8 hodině, co víc si přát.Nóó, ono to zas tak ideálně nevypadalo, zvláště, když kolem osmé hodiny začal hulákat můj mobilní aparát, kde mi moje drahá polovička začala organizovat můj ideálně naplánovaný den.Pověsit prádlo, oškrábat brambory,vysát, uklidit kuchyň a vynést koš. Vylučovací metodou jsem stihnul jen pověsit prádlo a cestou jsem popadnul pytel s odpadky. Na brambory, kuchyni a vysavač mi jaksi nezbyl čas.Poslal jsem zpětnou smsku o částečném vykonáním rozkazu, vypnul telefon a začal vyhlížet Jirku s jeho přibližovadlem.

Po naložení veškerého vercajku jsme vyrazili směr Mníšek a cestu jsme si krátili klasickým hecováním, kdo co dneska najde.Nemusím snad rozebírat, že se začalo měďákama a končilo se jantarovou komnatou.Ale když jsme dorazili do Klínů, tak nás ten humor rychle pře- šel.Mlha, pošmourno a na loukách stále dosti velké koláče sněhu.Sice jsme se utěšovali, že Klíny jsou nejvyšší bod a Mníšek je o něco níže, ale i tak jsem začal mít stísněný pocit, že je to na hory ještě příliš brzy a země bude ještě promrzlá. Ale při pomyšlení, že by jsme se měli vrátit a na mě by čekali doma brambory, kuchyň a vysavač, jsem nabil skálopevného přesvědčení, že to tak horký nebude.Jistoty jsme ale získali, až když jsem na loučce zaryl lopatku do země a vjela tam jak do másla.Nádhera!

Druhé dilema však ještě nebylo vyřešený.Loučka, kterou jsme si vybrali a Jirka jí, podle starých map, určil jako kdysi původní cestu, nevypadala ani zdaleka jako původní.Pravda je, že ať jsme vlezli na Mníšku s klackama, kam jsme vlezli, tak nikdy jsme neodcházeli s prázdnou. První signáli a kopy vypadali více jak nadějně....závažíčko, svátostka,fenik....ale postupem se to začalo zahlcovat železem a gareťák přestal stíhat.Nebylo snad máchnutí, kdyby se neozval tupý tón a sem tam to přeskočilo do fólie.No nic, vylezli jsme nad cestu na prostornou loučku a začali na novo.Signáli se začali lepšit a já začal vykopávat zajímavou všehuchuť.Občas jsem pohledem zkontroloval Jirku, který lítal po louce jak smyslů zbavený a nic kolem sebe nevnímal.Ti co jedou na Brandlín, se mají na co těšit.Rychlost, jakou se pohybuje Jirka v terénu a frekvence kopání, kterou dokáže vyprodukovat, je vskutku úchvatná :-).To já se zas rád kochám, stejně tak jako Rudla Hrušínský z "Vesničko mé střediskové".V klidu cigárko, kávu s termosky....prostě relax. Proto jsem se ani nedivil, když na mě Jirka vybafnul s hrstí mincí a jiných drobností, které jasně trumfovali těch mých pár kousků.Avšak poslední signál to vše vynahradil.Přiznám se, že už jsem ho ani kopat nechtěl.Bylo to takové nic neříkající pípnutí, ale jelikož už jsem pomýšlel na návrat, tak jsem se nechal překecat a ještě jednou jsem zaryl lopatku do země.Stačilo jen nadzvednout drn a už na mě mrkal.Původně jsem myslel na nějakou "hlínu", ale když jsem zmerčil kedluben Franty Josefa, tak jsem si mohl udělat "třetí" zářez na žlutým ďáblovi.Radost byla o to větší, že RU koruna je opravdu ve více jak luxusním stavu a čištění bylo jen opravdu symbolické.Skóre je srovnáno, protože za loňský rok byl Jirka o jeden stříbrný předemnou a chci věřit tomu, že tohle nebylo poslední letošní cinknutí pod cívkou.

Návrat byl tedy blaženě epochální, přivítání už o něco méně radostné.To víte, brambory neoškrábaný, nevyluxováno a o kuchyni raději decentně pomlčím :-).Tímto se s Vámi loučím milí lovci a za nějakých 14 dní se na Vás těším na Brandlíně. Lovu zdar

Loučka hnedky za osadou Mníšek

Za silnicí je vidět německá obec Deutseinschiedel...čili německý Mníšek

Všehochuť

svátostky, ale nic moc :-(