Jak Manka poručila

a Rumcajs musel jít

To bylo jednou takhle podzimní dopoledne, když Manka pobíhala u plotny, až se jí suknička za lýtky točila a vařila Rumcajsovi loupežnickou polívku. Cipíska si hrála s bambitkou a ládovala ji žaludy a bukvicemi a Rumcajs sledoval zamračenou oblohu a brumlal si pod fousy loupežnickou písničku. V tu chvíli se manka naklonila od plotny a povídá Rumcajsovi, že prý, aby po obědě vyběhl ven a po loupežnicku donesl nějaký ten poklad. Rumcajs zamručel cosi o zimě a o pravé loupežnické kávě, ale Manka se nedala. Že prý ho nevyhání, ale kdoví jak bude zima a že se počasí zhorší a ochladí se a sněžit bude a pršet a hromobití a ať nepadne na loupežníka lenora a jde na to čerstvý povětří. Tak Rumcajs spořádal loupežnickou polívku a s povzdechem vyrazil ven. Očkem sledoval, kam by vyrazil na lup, až nakonec zapřáhl loupežnický koně do loupežnického vozu a děkoval, že nemusí jezdit na kole a vyrazil, když už ho teda Manka vyštípala. A řekl si, že když už je venku, tak vyrazí někam, kde dlouho nebyl. A tak taky udělal. Loupežnický vybavení připravené, bambitka naládovaná žaludy a bukvicemi od Cipísky a už si to štráduje po císařském poli a hnedle po loupežnicku. A už se to sype, už to skáče. Bláto nebláto. Spíš nebláto. Tedy spíš hodně sucho. Ne ouplně sucho, ale tak nějak ideálně. Nu, po dvou hodinách už posílá Manka sojku, že už by jako stačilo a že se má loupežník vrátit. Tak ještě Rumcajs na zámek za císařským purkrabím co má na starosti císařské poklady a už mu to tam dává. Purkrabí poskakuje, až se mu od radosti volánky a kraječky natřásají a hrabivýma ručkama poklady od Rumcajse popadá, že prý na zámek, pod zámek a tak. A Rumcajs se vrací za Mankou a Cipískou a zase se láduje bambitka a pije se loupežnické pivo s pěnou jako prachová peřina….a Rumcajs je spokojený, že Manka poručila a on musel jít.