No jo, jsme takový, jak nás historie vytvořila.
Römische Goldmünzen, Schmuck, Edelsteine und andere Schätze von Detektiven, ein Beispiel für eine funktionierende Zusammenarbeit
Kategorien: Archäologische Berichte , Nálezy nejenom s detektorem ve Skandinávii
Das dänische Nationalmuseum würdigt die Amateure unter den Metalldetektoren mit einer Sonderausstellung. Die Kuratoren loben ein spezielles dänisches Gesetz, das Detektive dazu verpflichtet, ihre Entdeckungen zu melden und gegen eine Belohnung - einen Finderlohn - an Museen abzugeben: "Als in den 1980er Jahren die ersten Metalldetektoren aufkamen, waren einige kluge Museumsdirektoren klug genug, umund wussten, dass wir mit diesen Menschen zusammenarbeiten mussten", sagt Line Bjerg, Kuratorin des Nationalmuseums.
Einer der mitwirkenden Detektoren, Hjalte Wadskjaer Molgaard, sucht zum Beispiel seit seiner Kindheit nach Metalldetektoren. Es begann eigentlich mit dem Zweiten Weltkrieg, dem Ersten Weltkrieg und der Titanic. Und dann interessierte ich mich plötzlich für die Vorgeschichte", sagt er über seine ersten Suchimpulse und fügt hinzu, dass eine seiner vielen Entdeckungen in der Ausstellung zu sehen ist: ein goldener mittelalterlicher Ring mit dem Gesicht von Jesus Christus. "Ich bin etwa sechs Stunden im Regen gelaufen, ohne etwas zu finden, aber danach war ich wirklich glücklich", fügte er mit einem Lächeln hinzu.
Der spannendste Teil der Ausstellung ist dem erstaunlichen Fund von fast einem Kilogramm Goldartefakten aus dem 6. Gefunden hat es der damalige Nachwuchsdetektiv Ole Ginnerup Schytz, der es bei seinem allerersten Ausflug mit einem Metalldetektor auf dem Grundstück seines alten Grundschulkameraden ausprobierte. Das Nationalmuseum nennt seinen Fund "einen der größten, reichsten und schönsten Goldschätze in der dänischen Geschichte".
"Es war voller Kratzer und Schlamm", sagte Schytz dem dänischen Fernsehsender TV2, "ich hatte keine Ahnung davon und dachte nur, dass es wie der Deckel einer sauren Heringsdose aussieht. Dänemark ist 43.000 Quadratkilometer groß, und ich habe zufällig mit einem Detektor genau dort nachgesehen, wo dieser Fund lag", fügte der Finder lachend hinzu.
Eine detaillierte Untersuchung vor Ort wurde von Archäologen der dänischen Vejlemuseerne in Zusammenarbeit mit Experten des Nationalmuseums durchgeführt. Vor Ort stellten sie fest, dass die Schatztruhe mit insgesamt 22 Artefakten ursprünglich im Langhaus eines der Dorfhäuptlinge vor rund 1.500 Jahren gelagert wurde. Wissenschaftler gehen davon aus, dass die damaligen Bewohner aus Angst vor Feinden oder vor Klimaveränderungen das Gold entweder als Depot oder als Opfergabe lagerten.
Die Goldmedaillons (so genannte Brakteaten) wurden von ähnlichen römischen Schmuckstücken mit Motiven des Kaisers Konstantin inspiriert. Sie sind wunderschön verziert und wurden wahrscheinlich von Frauen als Schmuck mit magischen Schutzeigenschaften getragen: "Die Skandinavier waren schon immer Gelehrte, und was sie in der Fremde sahen, interpretierten sie zu Hause so um, wie es ihnen passte", sagt der Experte des Nationalmuseums Peter Vang Petersen. Er sagte, der Fund sei eine der wichtigsten Entdeckungen der letzten Jahrzehnte.
Experten loben die Zusammenarbeit mit den Detektiven. Line Bjerg, die Kuratorin der Sammlung, hofft, dass die Ausstellung andere dazu inspirieren kann, mit einem Metalldetektor zu suchen. Sie sagt, es sei ein Paradebeispiel dafür, wie Geschichte von ganz normalen Dänen aufgedeckt wird: "Ich möchte, dass die Öffentlichkeit versteht, dass unser Museum von ganz normalen Menschen gemacht wird."
Die Ausstellung mit dem Titel "Die Jagd nach der dänischen Geschichte" wurde am Samstag, dem 4. Februar, im Dänischen Nationalmuseum eröffnet und wird ein Jahr lang zu sehen sein.
Roman Němec
Quellen: akilligundem.com, dailymail.co.uk
Medaillon - brakteát
Das erste Signal von Ole
Der Schatz von Ole Ginnerup Schytze am Tag seines ersten Ausflugs mit einem Metalldetektor
Ole Ginnerup Schytz mit einem Lurator des Nationalmuseums
Ole hat letztes Jahr Vorträge über seinen Fund gehalten und den gesamten Erlös an die Heilsarmee gespendet.
vor der Konservierung
Goldmedaillon
Der mittelalterliche Goldring mit dem Bild von Jesus wurde von Hjalte Wadskjaer Molgaard gefunden
Goldring
Der Artikel ist in die folgenden Kategorien eingereiht:
- Archiv der Artikel > Archäologie > Archäologische Berichte
- Archiv der Artikel > Archäologie > Funde und Rettungsuntersuchungen im Ausland > Nálezy nejenom s detektorem ve Skandinávii
Kommentare
Je to prostě nádhera, jak jinak, ale u toho pečetního prstenu, proč by to měl být zrovna Ježíš a ne podoba jeho majitele, fantazie, s kterou v těch muzeích pracují, je opravdu úžasná. Možné je, že na to lidé rádi slyší. Nic proti tomu, ale za mého života se už mnohé takové nápady a domněnky tolikrát předělaly, když se objeví další nálezy a skutečnost je pak jiná, že bych se bál to takto pojmenovat.
Zvlášť proto, že podobu Ježíše dodnes nikdo přesně nezná a dovolím si tvrdit, že nikdy ani znát nebude.
No, věř a víra tvá, tě uzdraví ! Každopádně, nález super a to, že je v muzeu, mě moc těší. 👍😊
A v tomto přípěvku je také doloženo, že ti, co chodí s detektorem, se významně podílí na objevech naší lidské historie a ne všichni jsou zloději a loupežníci, dle názoru některých našich historiků a archeologů.
Také občas vyrazím ven se proběhnout s detektorem a kdyby se mi něco podobného přihodilo a přežil to překvapení, skončilo by to stejně tak, jako v tomto případě. Z jednoho, prostého důvodu a to, historie se má podložit fakty, a artefakty, ne domněnkami a výmysly. Jsem materialista a na duchy i nadpřirozené věci, to opravdu nevěřím. ✊⛏😊 Vzhůru a radostně do přrody a terénu, než budou všude dálnice, zahraniční sklady, nabíjecí stojany a další a další nepřítupné plochy. 😢😪😩
Tddmdm...
Kdeže je ta vzdálená země Dánsko?
Tady bych si dovolil připomenout jeden můj starší článek.
www.lovecpokladu.cz/home/mezi-zachranou-a-vyzkumem-7215
Mezi záchranou a výzkumem | LovecPokladu.cz
Zhodnocení liberálního přístupu ke hledání s detektory kovů při archeologickém výzkumu a přístupu k dědictví v Dánsku po třiceti letech.
Zároveň jsme před časem překládali celý Dánský zákon. Tak nějak jsme měl představu, že by se tím tady mohl někdo inspirovat. Někdo ho ještě mám :) Bohužel, všechny diskuze skončili na konstatování, že tady máme málo Dánů...
To je opravdu dobře vymyšlené. Ale je jasné že u nás to pujde jen velice težko. Dánsko má jinou ekonomickou situaci než my, může si dovolit takhle rozdávat peníze. Protože chápe že data ze zachráněných předmětů jsou k nezaplacení. Češi to vědí taky, ale přijde mi že detektoring je taková šedá zóna, kde vlastně nikdo neví co se může a co nemůže nebo respektive co není napsáno jako zakázané je povolené. Třeba rybáři, mají možnost vstupovat na soukromé pozemky které sahají až k vodě, pokud ale způsobí jakoukoliv škodu jsou za ní odpovědní. Dále bych třeba uvítal něco v tomto stylu, jako povolenky k hledání vydávané na základě školení a přezkoušení. Nastavit jasné pravidla, a možnost se řádně identifikovat jako čestný člověk, který má menší šanci že ho odněkud vyženou protože nikomu nevysvětlíte že nejste rabovač a nezakopávač. Ceny odměňování- pokud nějaké. Myslím že jednou za čas takovoudle výstavu od hledačů je odměna sama za sebe.
Ten pocit, když jsem mohl vzít rodiče do muzea, kde mají v tématické výstavě o zaniklých sídlech vystaveny nálezy , které jsem našel a když jsem viděl jak je táta hrdý na to, co vidí, ten je k nezaplacení. Je pravda že říkal, proč bych jim to měl nosit, ale po návštěvě muzea se to v něm otočilo a dívá se na to jinak...
Kéž by to tak mohlo být i u nás...sám znám ten pocit kdy bych rád vzal tátu na takovou výstavu a viděl bych jak je hrdý že jsem něco hezkého našel a odevzdal.Díky němu jsem měl rád historii,motorky,létání...bohužel jsem se vším kdysi naplno začínal když už umíral a nestihl pořádně se mnou zažít mé začátky detektoringu,mou první pořádnou nad litrovou motorku,mé létání na paraglidu...pak to člověka mrzí do konce života Ale třeba se stane zázrak a můj syn se jednou půjde podívat na výstavu kde bude i něco ode mne a já mu budu pyšně vyprávět kde a jak jsem to našel
To Trueman: myslím že tohle nejde opakovat donekonečna. Ekonomicky jsme v podstatě cca. na úrovni Itálie. Některé regiony, jako Praha, střední Čechy nebo Brno jsou na tom ještě lépe.
Co se týče zákonů, v podstatě je to docela jednoduché. Hledání se nerovná archeologie. Problém jsou nálezy. Jelikož v podstatě vše by se mělo odevzdávat. Je jasné, že o 99% nálezů zájem ze strany muzeí a archeologů není, ale to není nijak řešeno. Pak je zde samozřejmě celé šílenství okolo nálezných, kdy si to kraje mohou vykládat tak trochu jak chtějí. Nálezy jsou totiž jejich.
Za necelých 20 let co se motám okolo památkového zákona, jsem také trochu rezignoval. Myslím, že velice dobrou možností je PAS, jenom by bylo potřeba mu nastavit úroveň "prahu" podstatně níže, aby se mohl zapojit úplně každý kdo má zájem. V tom doufám, že se to pohne.
P.S: roky jsem pracova pro švédskou firmu Scansolar. To znamenalo pendlovat mezi Prahou a Malmö. A víkendy v Kodani. (bylo to v době, kdy se stavěl Öresundský most) Oni to zase takový svatouškové nejsou, taková běžná partička, co doufá, že jednou pro ně bude taky místo ve Valhale :)
Nadáváme na vše, vždy, všude a budeme. Jsme Češi.
Za mě jsem rád, kde žiji a jak to u nás funguje.
Neměnil bych nic a ani bych nikdy nikam neodešel.
Doufám, že tak jak to tady funguje, ještě hodně dlouho vydrží.
Základ je si uvědomit že jsem něco našel... tak že to nebylo moje...(pokud nehledám vlastní mobil nebo klíče od auta) je to koníček jako jiný někde se platí poplatky ,jinde startovný,poplatky za honidby,trial tratě,atd když už něco najdu proč jim to nedát??? Vždyť je většina věcí co muzeum nezajímá, viz prospekce s archeo atd..Hlavně že mám důvod vyvenčit sebe a psa...
Servuz:
Myslím, že většina z nás tady už ví, co patří do muzea a co do poličky.
Četl jsem tu příspěvky, že se ohlásil nález, lokalizovalo místo, borec se po čase vrátil zpět a našel spoustu věcí.
Nikdo se neobtěžoval dohledávat z archáčů.
A koneckonců vím svoje..
Dál už se raději nebudu vyjadřovat, ráno vstávám do práce.
Nazdar!!
Elmara: Já si myslím že mnoho našich zákonů nakonec člověka dovede do bodu rezignace a nebo zešílení.😀 Je to dáno také naší minulostí a byrokracií která tu je. Nikdo vlastně neví na čem co stojí. To sice dává jistou volnost v interpretaci určitých zákonů ale zároveň znemožňuje jasně určit kdo na zákon dbá a kdo ne. To je přesně ta postkomunistické trauma které mají mnoho států s podobnou historií. Netuším jak to je v itálii s detektoringem ohledně historických nálezů. Vím ale že tam mnoho lidí chodí po plážích a nikomu to nevadí.
Beitrag hinzufügen
Um einen Beitrag hinzuzufügen, müssen Sie sich anmelden. Wenn Sie noch kein Konto auf dieser Webseite haben, registrieren Sie sich.