Jářku, ten Orlík se naparuje jak moji holubi 
Hezký příspěvek kolego. Na čem ztrácí nález, to dohnal text. Věnoval si tomu čas a to já beru. Moc fajn.
Orlík
Včera jsem šel obhlédnout nové naleziště. Kolega nemohl, tak jsem se tam vydal sám. Už po prvních krocích jsem cítil, že se mi tady líbí. Malý kopeček s kyprou půdou, mírný svah, okreska daleko, až na nějaké cyklisty nikde nikdo. A hlavně - krásná písčito-hlinitá půda ve které všechny artefakty či mince většinou vypadají velmi zachovale. Nálezy – v podstatě samé knoflíky. Ale jak se říká: kde najdeš knoflíky byl bezesporu větší pohyb lidí, tam najdeš zcela jistě i mince. Já tam sice našel jen jeden fenik z období WW2 ale ty knoflíky byly fakt všechny pěkně zachovalé. A tento RU patriotický se mi líbí nejvíc. Je na něm zobrazen vévoda Zákupský alias Napoleon II. alias Orlík. Syn francouzského císaře Napoleona I. a habsburské Marie Luisy.
Patriotické knoflíky byly ve své době velmi populární po celé Evropě i v USA. K jejich největší oblibě došlo v první polovině 19.století Knoflíky byly jednou z možností jak mohl obecný lid vzdát hold císaři a jeho rodině, významným událostem a osobnostem běžného života, tato praxe samozřejmě byla podporována i přímo císařskou rodinou, v některých zemích byly takovéto knoflíky vydávány i přímo správními orgány. Šlo tedy o vyjádření moci stejně jako u námětů na mincích a medailích Na velkém procentu těchto knoflíků v Evropě šlo o politické a společenské události, například korunovaci. Ve valné většině se jedná o portréty, nebo poprsí s poměrně realistickou podobou znázorněné osoby (https://www.lovecpokladu.cz/klub/a/rakouskouherske-patrioticke-knofliky-17968).
Napoleon II. měl před sebou zdánlivě hvězdnou kariéru. Byl synem mocného Napoleona císaře Francouzů a vnukem rakouského císaře Františka. Vše se ovšem zásadně změnilo porážkou napoleonské Francie. Napoleonova prohra 18. června 1815 u Waterloo definitivně nástupnictví jeho syna pohřbila a ze čtyřletého chlapce už byl jen princ Franzi.
V říjnu 1816 se pařížská konference spojeneckých ministrů zahraničí usnesla, že Napoleonův syn nesmí v zájmu klidu na žádný trůn, tedy ani ten, co by měl po matce zdědit v Parmě, a celé dva roky se ve Vídni hledalo, jaký titul a statky mu dát. Měl být vévodou, jenže kde? Padlo mnoho jmen a Marie-Louisa se upřímně zděsila titulu vévoda Buštěhradský. Svému císařskému otci k tomu napsala: „Píšu knížeti Metternichovi, aby zvolil nejvhodnější z českých panství (…), ale rozhodně ne například Buštěhrad, což nedokáže krom Čechů nikdo na světě vyslovit.“
Dne 18. března 1818 dostal sedmiletý Franzi takřka k narozeninám titul vévody Zákupského podle panství v Čechách mezi Mimoní a Českou Lípou. Hierarchií stál hned za arcivévody a právo měl na oslovení „Jasnosti“. Už dávno předtím kancléř Metternich rozhodl, že bude vychovávaný jako Rakušan a Habsburk. Oslovovat jej prvním křestním jménem jako Napoleona bylo v té době společensky nepřijatelné, říkalo se mu tedy tím druhým: František či spíše Franz.
Vystupovat a chovat se uměl mladý vévoda dokonale, dobře konverzoval. Nadání po svém slavném otci bohužel nezdědil skoro v ničem, zůstával poněkud líný, vzdorovitý, leč šarmantní. Byl bledý a výškou 180 cm legendárního „malého velkého muže“ přerostl, avšak v důsledku rychlého růstu chodil nahrbený.
V červnu 1831 se stal vévoda Zákupský plnoletým, místo trůnu se ale musel spokojit s hodností majora u pěšího pluku Salis a posléze podplukovníka pěšího pluku Nassau. Službu zastával ohnivě, napodoboval ostatní důstojníky, dělal dluhy, ale nepil a jeho milostný život se omezil pár platonických vzplanutí.
Jeho krátký život se však již bohužel chýlil ke konci. Když 16. ledna 1832 v osmnáctistupňovém mrazu velel přehlídce na počest zemřelého generála Siegenthala, dostal záchvat kašle takový, že musel velení předat, a od toho dne se jeho zdraví už jen zhoršovalo. Horečky, zimnice a kašel mu nedovolily, aby se ujal povinností plynoucích z povýšení na plukovníka. V dubnu už se sotva držel na koni a i krátké vyjížďky v kočáře jej unavovaly. Počátkem června se jeho stav ještě zhoršil, véhvoda nedokázal pro kašel v noci spát, vykašlával krev, hlen a nakonec i kousky plic…(Jiří Kovařík 2019).
Nešťastný Orlík zemřel ve věku 21 let na tuberkulózu hrtanu ve Vídni. Mladý vévoda Zákupský se tak nikdy za svého krátkého života na své zákupské panství nedostal.
Kategorie des Artefaktes
| Identifizierte Kategorie: | |
|---|---|
| Ansichten der Benutzer: | Stimme des Admins (?) |
Melden Sie sich an und helfen Sie, diesen Fund zu bestimmen.
Fotografie
Fundumstände
| Bodenzustand: | Trocken |
|---|---|
| Fundtiefe: | 10 cm |
| Verwendeter Detektor: | GM One |
7 Stimmen
7 Stimmen
Kommentare
Namor: díky. Je to můj první nález z nového naleziště. Knoflíček pravda žádný zázrak ale zaujal mě, nikdy jsem ještě takový nenašel...
Parádně dohledaný a popsaný nález. Shodou okolností jsem tento knoflík kdysi také našel. Takže moc za informace děkuji. Ať se Ti stále daří!😉👍
KNAKER: díky za uznání, ať se Ti daří 
Pěkný. A dík za počtení
Hehous: díky Ti
Zajímavý nález i počtení Škoda některých neostrých fotek...
Prospektor: díky, s těmi fotkami se polepším
Beitrag hinzufügen
Um einen Beitrag hinzuzufügen, müssen Sie sich anmelden. Wenn Sie noch kein Konto auf dieser Webseite haben, registrieren Sie sich.