Vrátil se domů?

Zdravím všechny hledače zapomenutých událostí. Na poli jsem našla také jeden důkaz dávno prožitého příběhu. Snad se vrátil domů a prstýnek byl ztracený až daleko potom. Jestli ho nosila maminka či děvče, už nezjistíme. Ale víme, že měla nejmenší dámskou velikost prstu. Jak to vím? Já ji mám taky a sedne mi, jako by byl udělaný pro mne.

Kategorie artefaktu

Identifikovaná kategorie:
Názory uživatelů: Prsteny-patriotika, zákopové, vojenské (1 názor) Petra14: Prsteny-patriotika, zákopové, vojenské

Přihlaste se a pomozte určit tento nález.

Fotografie

Vrátil se domů?
Vrátil se domů?
Vrátil se domů?
Vrátil se domů?
Vrátil se domů?
Vrátil se domů?

Okolnosti nálezu

Lokalita:Středočeský kraj
Stav půdy:Suchá
Hloubka nálezu:15 cm
Použitý detektor:Garett 400
17 hlasů
17 hlasů
zobrazeno:
1019x,
komentářů:
39,
nálezce:
Petra14 Petra14
vyfotografováno:
17. března,
vloženo:
17. března

Komentáře

p. kolegyně drahá,
totok je krásnej nález, najít osobní věc, kerou člověk kdysi nosil, to je super, najít něco spojený s 1.válkou, to je majstrštyk - vidím toho chudáka, jak to v dešti, větru a zimě vyráběl, kolem to svištělo a náš Hrdina ty hrůzy nevnímal, myslel na svou milou a v tomto nehostinném prostředí JÍ vyráběl prsten z lásky na památku
- milá Veverko, určitě to přežil, bo zamilovaní jsou nesmrtelní ;-) :-)
- gratuluji převelice k tomuto krásnému symbolu, který ač mlčí, volá do všech světových stran, jaká to byla těžká doba, kterou by ani mohutný zlatý déšť neuhasil
- a opět krásná přírodní presentace, p. Badatelko!! ;-) :-)
- a áno, sedí jako ulitej!! ;-)

Pěkný.Aj slza ukápla :-D

Nález pěkný. Oni tehdá ti vojáci byli takový malý hubený hladový. Proto i ty prsty hubené a prsteny malé. Pár jich doma mám a nevejde se mi ani jeden na Malík.👍 A ano válku přežil jen když se vrátil za svou milou zjistil že má dva haranty se sousedem Pepou a ten bydlí u něj v jeho komůrce. Tak se vojáček sebral a šel do světa za vidinou nového štěstí.☘️☘️👍✌️🤗🤗

Prsteny já rád👍👍👍🍀.A nic si nedělej z toho co napsal Hrobař2,a může mít pravdu,jen někdy to končí jak v pohádce s dobrým koncem...😁🙂 Ať se Ti dál daří...

Dyť jsem to napsal pěkně. Taková tehdá byla realita.✌️☝️😓☘️☘️☘️

Jarin má recht..

hele, dříve se na věrnost hodně hrálo, to dnes se ta vlastnost bere jako ohrkaný zboží
- pokud ale přišla zpráva, že dotyčnej padl, našla si holka s bolestí v srdci někoho jinýho, bo potřebovala zastání a hlavně dvě zdravý ruce na grunt
- a kolikráte se nebožtík objevil ve dveřích - chudery děvčata, neměly to lehký :-(

:-D :-D - jakože byli tak hubení, že dali na prst prsten, co odpovídá nejmenší ženské velikosti?? :-D
- kolik Ti zhubne prst??
- když já bojoval, tak sme jedli jen deš´tovou vodu a žížžaly a prsteny sme museli i v létě nosit na palčákách, i boty sme ztráceli!! :-D :-D
- ale všady sme se protáhli, tozasjo, nepřítele sme tentkáte v rozhodující bitvě překvapili z týlu, když sme k nim večer přešli myší dírou :-D

Tolik romantiky, Luke tys přešel na jinou značku rumu? :-D

Všem děkuju za krásné příspěvky :-).
lukegoss: :-D :-D kolego Vás vždy ráda vidím, když jdete kolem. Věřím, že to snad dobře dopadlo...když byli tak zamilovaní. Teda jestli byli...
hrobar2: inu, nebylo to lehký..

A pro všechny..třeba můj pradědeček, který rukoval do první světové měl děvče (prababičku) a ona mu slíbila, že na něj bude čekat. A opravdu slib dodržela. Měli spolu děti až v roce 1922 a 1924. Ale pravda, byla už starší a byl to asi dost risk, čekat. Asi byli také velmi zamilovaní a tak se jí vrátil :-D :-D :-D

cutora: a to byl ten pohádkový konec, jinak bych nebyla :-)

👍👍👍

takže popopořadě :-D
- BNaS
- ve službě nepiju :-D
- Petruš
- áno, starší ročníci to tak měli a stále mají - čekali na sebe a neodcizovali se, ba právě naopak, jejich láska sílila každým nadechnutím, každou vteřinou, to dneska těžko věřit, to dneskě těžko těm mladým lehkovážníkům-ám vysvětlovat, ale bylo to tak!! ;-)

a děkuji, taky Vás, p. Kolegyně tu rád vidívám - Vaše příspěvky jsou pro mne balzámem, něco jako pro starce zázračná a zaručená thermolka :-D

a vy, zainteresovaní - áno, i vy, přelétaví, palcujte tuto čistou Lásku a Naději!!! ;-)

Krásný slova tu čtu... tak to je Příběh...

Já bych řekl, že jsou na polích prsteny těch, co se vrátili a pak se to coby bezcenný aluminiový šmuk vyhazovalo. Historickou hodnotu to žádnou nemělo a kdo by na válku rád vzpomínal.

naopak, kdo přežil, ten se na něj každej den s úctou díval a děkoval bohu, že se na něj může dívat
- pokud by to bylo nějaký traumatický strašidlo, švihli by s tím hned v zákopu, jak se vyhlásil mír
- ty prsteny připomínaly kamarády, keří takový štěstí neměli, byl to symbol a ten se jentak do hnoje neháže

a materiálově hliník v této formě je daleko nad všechno zlato světa

Asi jak kdo.. já tam měl dědy oba a ani jeden z nich pak v rodině o válce moc nemluvil. Spíš tak zmínili nějaký věci okolo, co tam bylo k jídlu třeba, ale ty těžší boje- a byli v nich na italské frontě oba- radši ne.

Jinak zákopák jsem nikdy nenašel, rád bych :-)

Prstýnek parádní a supr počtení... 👍🙂

ony tydle věci nebyly na oslavu války, ale na vzpomínku - já mám taky věci z vojny a při tom se mi tam teda moc nelíbilo :-D
- a souhlas, najít zákopovej, to bych taky chtěl ;-)

Taky jsem si poplakal. No, nebudu to rozebírat. :-D
Zlatice už v rozpuku. ;-)👍

Petra14: Váš příběh s pradědečkem měl šťastný konec, to je fajn, měl velkou kliku, že se vrátil, ale vždy tomu tak bohužel nebylo, můj praděda to štěstí neměl, pokusím se odvyprávět krátký příběh nálezu, ze kterého mě až mrazí v zádech, vždy když si ho prohlížím a pokud by jste při čtení usoudili že to bylo od věci, tak mě prosím omluvte.
Onehdá při vyklízení pozůstalosti se našel v šuplíku hliníkový prsten s letopočty 1915-16 nahoře s měděnou destičkou s vyrytými iniciály jména (shodou okolností se stejnými jako nosím já) a začalo pátrání co je zač, kde se tam vzal. Podařilo se zjistit, že patřil pradědovi, který zahynul v roce 1917 v rumunském městě Jaristea po třech letech na frontě, prstýnek prý zanechal doma na památku při poslední dovolené a již se nevrátil, tímto by tento smutný příběh mohl skončit, ale praděda byl ženatý a s prababičkou měl již 5 dětí, tři dcery a dva syny, nejmladší z dětí byl můj děda, kterému byl jeden rok když ztratil otce, takže si na tátu ani nepamatoval. Prababička se již nikdy nevdala a dokázala vychovat všech pět dětí sama, když se dívám na její fotky a vidím tu drobnou ženu tak mi nejde do hlavy, jak to mohla dokázat, její hluboké vrásky ve tváři hovoří za vše, prý byla léčitelkou a léčila domácí zvířata. Jinak všechny dcery se velmi dobře provdali a kluci se věnovali řemeslu, takže dá se říci šťastný konec, ale stále je tam ta otázka kde ta žena vzala tolik síly? To nikdy nepochopím... Toť příběh jednoho obyčejného hliníkového prstýnku, který má pro mě nevyčíslitelnou cenu.

Avia napsal jsi to moc krásné taková byla realita 🤫🙏☘️😓 z naší tehdá velké rodiny šli bojovat všichni mladí muži věřili v lepší zítřky vrátilo se málo na našem hrobě je 5 jmen 🙏☝️ padli v letech 15 -20 ano beru i legie ☝️👍 ať se daří a dobrou noc přátelské duše 👍👍👍🏅🏅🏅☘️☘️☘️☘️

Myslím, že žena unese víc jak chlap. A dřívá to platilo dvojnásob.
Taktéž pradědové bojovali v Itálii, v Rusku.
Vzpomeňme na ně.

Pěknej prsten veverko a sluší ti na tej ručce.A tyhle zákopáky a patriotiky kdyby mohli vyprávět ty příběhy z velkej vojny. ;-)

Aviamaker: Moc zajímavý silný příběh. Mám ráda předměty s příběhem. Tento je ale částečně smutný. Přesto si určitě zaslouží uchovat hlavně pro potomky. Člověk pak má v ruce malý obyčejný kroužek, ale to co se za ním ukrývá by dalo na knížku. Zapište to do kroniky rodu. Dokud se příběh ještě ví. :-)

tabunson: také moji předci prý o válce skoro nemluvili...asi byli rádi, že jsou doma.

Hehous: v legiích?

Venda17: děkuji :-)

Hrobar2: pane jo, tak to mi je tedy líto takové ztráty ve Vaší rodině. To muselo být hrozný. Já jsem naštěstí z těch šťastnějších rodin. :,-(

Fox71: Tak tak. Ty co ještě známe, musíme zapsat.

Peti, ano v legiích.
O jednom pradědovi mám povídání i v klubovce.
Druhý byl v Rusku a teprve nedávno jsem se od táty dozvěděl, že se vracel lodí přes moře z Vladivostoku s těmi legionáři. Cestou prý sbíral asijské mince a můj tatík je bohužel za mlada někomu dal.

Hehous: muj se taky vracel lodí z Vladivostoku, třeba se znali :-D. Střelec telegrafní roty

Všechno je možné. ;-)
Budu shánět nějaké podrobnosti.

Petra14: Ano, za každým tímto "obyčejným" kroužkem se určitě skrývá zajímavý životní příběh. Ten náš je zapsaný a uchovaný i pro pozdější generace. Když je člověk mladý, tak ho minulost moc nezajímá, protože si myslí, že je nesmrtelný, až když přibydou nějaké ty roky a měl by zájem se něco dozvědět z minulosti, tak už se nemá koho zeptat.

Hrobar2: Díky, také Vaši předci museli mít ten život hodně těžký, když ztratili tolik synů, byla to těžká doba.
Z mých předků to byli dva bratři, první popsán viz výše a druhý zemřel již koncem roku 1915 v ruské zajatecké nemocnici a po něm zůstali 3 dcery do pěti let. Tak to prostě bylo, každý to štěstí aby se vrátil neměl.

Ano neseme si v sobě malé velké břímě ☝️😭 je jen na potomcich. Jak se toho chytnou. Je smutné když vidíte. Co se vyhodí do sběru atd 🤫 blib bych ☝️😭😭🙏 radši Dobrou noc Šikulove 🙏💪👍 zítra bude bramb kaše a holandský řízek 👍👍👍🤗🤗🥳🤫☝️☘️

Přidat příspěvek

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky

Nahoru