Svátostka - Terezie z Ávily

Narození: 28. března 1515, Ávila, Kastilie, Španělsko
Úmrtí: 4. října 1582, Alba de Tormes

Blahořečena: 24. dubna 1614 (papež Pavel V.)
Svatořečena: 12. března 1622 (papež Řehoř XV.)

Atributy: anděl s ohnivým šípem, který probodává Terezii srdce ; kniha a brk (narážka na její spisy, často ji drží v ruce a píše), holubice (symbol Ducha svatého, vznáší se jí u ucha a inspiruje ji), krucifix (klečí před ním a přimlouvá se za duše v očistci).

Patronkou: Španělska, Chorvatska, mexického arcibiskupství, Ávily, Alby de Tormes, Neapole, španělských spisovatelů, prýmkařů, všech karmelitánských společenství, za milost moci se modlit, v duchovní nouzi, za vnitřní život, proti nemocem srdce a hlavy.

Teresa de Cepeda y Ahumada se narodila do rodiny rytíře Alonso Sáncheze de Cepeda a Beatriz d'Ávila y Ahumada. Již od dětství byla velmi zbožná a zabývala se životními osudy světců. Po smrti matky je otcem dána na výchovu do kláštera augustiniánek, odtud se ale ze zdravotních důvodů vrací domů. Později, ve svých 19letech, odchází tajně (přes otcův nesouhlas) z domova a vstupuje do karmelitánského kláštera Vtělení v Ávile, kde přijímá jméno Terezie od Ježíše (známá je také jako Terezie z Ávily).

V klášteře zakrátko onemocněla, na několik dní upadla do bezvědomí a částečně ochrnula, což ji do budoucna znemožnilo vykonávat běžné denní povinnosti. Ovlivněna svojí chorobou a zřejmě i četbou duchovní literatury (Duchovní cvičení od sv. Ignáce z Loyoly a Abecedario espiritual), začala intenzivně praktikovat vnitřní modlitbu a kontemplaci. Záhy také začala zakoušet duchovní vytržení, avšak na tyto její mystické zkušenosti nepohlíželo vedení řádu s důvěrou.

Vedena především snahou naučit ostatní řeholnice praxi vnitřní modlitby a života v řeholní dokonalosti, sepsala řadu spisů, které patří k nejvýznamnějším a nejvýraznějším dílům křesťanské mystiky. Za vrchol její tvorby je považováno dílo „Hrad v nitru", věnované nauce o vnitřní modlitbě. Popisuje v ní jednotlivé stupně modlitby až po ten nejvyšší stupeň nazírání a sjednocení s Bohem. Duše je zobrazena jako hrad rozdělený do sedmi příbytků. V sedmém příbytku, sídle Božím, se člověk spojuje se svým tvůrcem a dosahuje dokonalosti.

Nespokojena s nedůslednou praxí karmelitánů (pokud jde o dodržování řehole) začala vyvíjet úsilí směřující k reformaci řádu. Dne 24. srpna 1562 založila se čtyřmi mladými řeholnicemi v Ávile nový klášter, zasvěcený jejímu svatému ochránci Josefovi (Karmel svatého Josefa). Tím byla se souhlasem papeže i biskupa započata tradice bosých karmelitánů, kteří se lišili od „obutých“ tím, že důsledně zachovávali původní řeholi a mj. nenosili obuv. Zároveň tím přispěla k nárustu uctívání osoby sv. Josefa a častějšímu jeho vyobrazováni v devocionálním umění.

Reformace řádu se nesetkávala vždy s plným pochopením a přijetím, ale i přes mnohé potíže, pomluvy a pronásledování Terezie v průběhu dalších desetiletí iniciovala vznik nových klášterů, v nichž se rychle šířila mystická spiritualita. V roce 1568 se setkala s Janem od Kříže a díky jejich spolupráci se začala rozvíjet mužská odnož reformovaného řádu Panny Marie Karmelské, v níž se rovněž uplatnila přísnější kázeň původní řehole.

Určil Skaj

Kategorie artefaktu

Přihlaste se a pomozte určit tento nález.

Fotografie

Okolnosti nálezu