Štarman z pole

Nejspíš - Josef Štarman, továrna na chladicí stroje, Česká Třebová. ... Uvádí se např. k r. 1943.

Josef Štarman, továrna na chladící stroje, Svitavy - Tematický popis: Nejvíce dochovaných písemností je z posledních let trvání firmy, kdy se přestěhovala do Svitav a než byla znárodněna. Poměrně hodně písemností je dochováno i z období okupace. Naopak minimálně je dokumentováno období z počátečního fungování firmy v České Třebové. Bohatý je soubor obchodní korespondence, dobře je doložena zaměstnanecká agenda a majetkové poměry firmy, převod továrního objektu ve Svitavách. Hlavní účetní knihy jsou pouze z let 1933 - 1939. Cenný je soubor plánů a sklonegativů vyráběného sortimentu. Archivní fond obsahuje kupní smlouvu /1935/, nájemní smlouvu /1941/, pojistné smlouvy /1941 - 1944/, obchodní korespondenci /1942 - 1949/, odhad továrního objektu /1947/, živnostenský list /1947/, výměry o zavedení národní správy /1948/, negativy výrobků /1942 - 1948/, hlavní knihy /1933 - 1939/, bilance /1942 - 1948/, popis jmění k 31. 12. 1944, 31. 12. 1945 a technickou dokumentaci /1910 - 1949/.

cobasico...1 s hvězdičkou

Teď ještě najít ten chlaďák...

Jeden jejich chlaďák jsem našel tady (ale je bohužel bez loga, tak musíš pátrat dál!) - https://antikvarium.cz/kniha/hlavsa-bohumil-ceskoslovenske-cukrarstvi-1947

Firma vyráběla také - chladící stroje, zmrzlinové stroje, pivní pulty, řeznické boxy apod. (izolace byla korek a venku bylo chladící zařízení).

Viz - Na základní školu jsem chodil na červenku (1932-1936) a dokončil jsem ji na Nádražce. Doma jsem musel hodně pomáhat i na poli. Když jsem přišel ze školy měl jsme na stole lístek, abych přišel za rodiči na pole. Po dokončení základní školy jsem se chtěl vyučit jako řezník nebo kovář, strýc Láďa ale rozhodl, že budu zámečník. Sehnal mi místo u Josefa Rozumberka ve Felcmanově pile (Nové náměstí nynější pedikůra a domy až po p. Zedinka). Po roce Josef Rozumberk zkrachoval a odstěhoval se do Mariánského údolí, proto jsem přešel k Josefu Štarmanovi (dnešní svářecká škola) a tam jsem se doučil. Tatínek za mé vyučení zaplati Kč 300 (za nemocenskou). U Josefa Štarmana se dělalo od 7.00 do 12.00 a od 13.00 do 17.00 hodin a pak se uklízelo smetí a odváželo se za Millerův most v dřevěném vozíku. Po směrně jsme s kamarádem spolužákem Mirkem Škeříkem (Huldou) nazuli lyže a vyjeli na Roubák a Serpentýny.

V roce 1937 zemřel T. G. Masaryk a já jsem řekl: „Pane šéf, já jedu do Prahy na pohřeb“. Šéf mě to zakázal a řekl: „Jestli pojedeš nemusíš už chodit do práce“. Já jsem ale přesto jel a do práce jsem pak už nešel (táta byl se mnou za jendo a řekl mi, ať nikam nechodím, že jsem nic neudělal). Za 3 dny pro mne šéf poslal. Firma začala vyrábět chladící stroje, zmrzlinové stroje, pivní pulty, řeznické boxy apod. (izolace byla korek a venku bylo chladící zařízení). V roce 1938 byla velká sláva v České Třebové odhalení sochy T. G. M. – bronzová ve skutečné velikosti. Byli tam všichni živnostníci v krojích. (socha byla umístěna v místě, kde je dnes bysta u domu zdraví – ve válce ji ale němci roztavili.)

V roce 1939 jsem se vyučil. Po vyučení jsem měl hodinový plat 1,20 Kč a za to jsem si koupil 10 dkg salámu a 1 housku.

V roce 1939 nás obsadili Němci a firmy Štarman navázala obchod s německou firmou a začala vyrábět náhradní válečné díly. Protože jsem děla v této firmě, nemusel jsem jako ročník 21 na práci do Německa jako moji kamarádi Pepa beran, Květek Tomeš, standa Hýbl aj. Kvqtek Hanuš odešel dobrovolně do Rakouska do Salzburgu, kde se jako vyučený číšník naučil řeči a udělal si hoteliérkou školu. U Štarmana dělaly za války i švadleny a jiné nevyučené ženy a já jim dělal seřizovače. Normy jsme měli docela dobré a dělali jsme denní a noční 12-cti hodinové směny. Někdy, když se nám to povedlo jsme zalehli o půlnoci. Šéf nám měl dávat přídavkové lístky na noční směny a tak jsme udělali stávku a šéf mě označil jako Jídáše četníků, ti mě ale nezatknuli. Všichni spolupracovníci stáli za mnou a tak šéf musel ze šuplíku vytáhnout lístky dát je nám (už tenkrát jsem byl odborář – kovodělník). V roce 1945 skončila válka a firma Štarman se odstěhovala do Svitav. Nechtěl jsem dojíždět a tak jsem nastoupil v Armaturce u Václava Šrefla.