Supr a gratulace.Ses minul povoláním,měl si být spisovatel:D
Síla lásky.
Ahojte všichni.Tak už jsem zase tady a srdečně zdravím všechny lovce a lovkyne pokladů.S vaším svolením bych se s vámi rád podělil a dovolil si odvyprávět jednu veselou příhodu,která mne při toulkách přírodou potkala,a zanesla hluboko do mých vzpomínek další z povedených výletů po naší rodné zemi Koruny české.Tak se znovu pohodlně posadte mí drazí rádcové,zde je příběh který se udál.....
..Byl teplý podvečer,začátek září,já seděl doma,popijel kafco a pomalu se chystal do práce.Kouknu na mobil,abych prekontroloval čas a bliklo na mne 18:33 ..Tvl dědku dělej,zas nestihas..blesklo mi hlavou,v mžiku jsem dosrknul kávu a hrnul se ze dveří bytu.Uzamkl ho,a po dvou schodech sebehl dolů před dům.Měl jsem před sebou poslední noční šichtu a pak konečně vytoužena dovolená.Jupiii,zavyskl sem si,a s úsměvem směle vykročil do práce svižným krokem,jako Otik z Vesničko má střediskova:-).Po příchodu do práce jsem přebral službu,zasedl za stůl a netrpělivě pozoroval hodiny. Dědku hlavně klid,za pár hodin seš odsud pryč a pak 14 dní dovca.Zasnil jsem se,a začal v myšlenkách procházet po polích a lesích,když v tom mi hlavou probleskla troufalá výzva,a já vyslovil své neskromné přání.O dovolené si najdu alespoň tři stribrnacky,napadlo mne,utvrzujic se v tom,že to nebude žádný problém.Tuuu Tu Tuuu...slyším klakson a řev řidiče zvenčí a v tu chvíli jsem byl zpátky... Co jeee dědkuu,ty tam snad chrapes nebo coo..Otvírej závory ať můžu vypadnout..Jasný šefe,omlouvám se,odvětil jsem mu a nechal náklaďák odjet...Hodiny se vlekly,ale pomalu se přiblížil konec šichty a já už netrpělivě vyhlížel svého kolegu,abych mohl předat směnu..Uuf konečně,zhluboka jsem si oddechl,když jsem vše předal,popřál kolegovi klidnou službu a kvapem opustil areál závodu.Přede mnou bylo 14 dní volna a já se už nemohl dočkat až vyběhnu do přírody provětrat sebe a detik,zapomenu na starosti všedního dne a užiju si dovcu podle svých představ...Hned na druhý den jsem si naplánoval celodenní výpravu a vyrazil odhodlaně plný elánu na předem vytipované místo.Nespěchal jsem a byl při hledání pečlivý,ale krom dobrého pocitu z příjemně straveneho dne,několika málo knoflíčku a koleček,která už dávno sežral zub času,nepadlo nic,co by vůbec stálo za zmínku..Ale to mne nijak neodradilo a na další den jsem si znovu naplánoval celodenní výpravu,abych zkusil štěstí a pokusil se nalézt svůj první ze tří vytouzených stribrnacku,ale po celodenním výletu byl výsledek téměř totožný s předchozí hledackou.No nic,tak příště,pomyslel jsem si a na další den šel pomoci kamarádovi na baráku s montáží sadrokartonu.U něho jsme při práci naplánovali další společnou výpravu a vyrazili znovu zkusit štěstí,ale výsledek hledání byl téměř nulový.A tak to šlo den po dni,já střídal své výpravy s prací u kamaráda,až se pomalu přiblížil konec dovolené.Přede mnou byl poslední den volna.Nešlo mi spát,padla pátá hodina ranní,já seděl u kávy,pokuroval cigarko a marně přemýšlel co podniknu.Tak jak to vidis dneska dědku,posledni den volna,budeš doma odpočívat,nebo to ještě dneska zkusíš.Citil jsem trochu beznaděj,po všech těch výpravách jsem nenarazil ani na zlámanou gresli a vidina tří stříbrných se pomalu začala rozplývat.Navíc všechny předešlé výpravy doprovázelo na září neskutečně krásné a teplé počasí,kdy teplota neustále atakovala hranici 30 stupňů Celsia,což hledání taktéž nikterak neusnadnilo.Ani s kamarády jsem nemohl počítat.V tomhle vedru se prostě nikomu na hledacku nechtělo a já věděl,že pokud mám někam vyrazit,tak jedině sám.Ach joo,ale kam v tomhle vedru mám jít,vždyť se tam dedku uvaríš,blesklo mi hlavou.Kousek nad městem byl přeoraný ohromný lán pole,po kterém kdysi táhlo několik starých cest,a kde už kdysi padlo mně i kamarádům spousta krásných nálezů,ale byl jsem tam už sám,nebo s kamarády tolikrát,že už tam ani nikdo nechtěl chodit. Prý už tam nic není a vše je vysbirané,řekl mi každý.Ale s tímto jsem se nehodlal jen tak smířit a rozhodl se,že to tam znovu zkusím.Bylo rozhodnuto,nemám co ztratit a navíc je to odtamtud domů alespoň nejblíž.Začal jsem si balit věci,dostatek pití,něco k zakousnutí a trocha dobré nálady mne utvrdilo ve správnosti mého konání.Vše jsem si řádně nachystal,spěšně dopil kávičku a vyrazil odhodlaně vstříc neznámu.Proběhl jsem v tichosti ještě ospalým městem,vyškrabal kopec nad ním,a přede mnou se rozprostřel nedozirný lán krásně přeoraného pole.S chutí jsem do něho skočil a plný naděje a očekávání začal hledat.Čas pomalu plynul,hodin přibývalo a teplota brzy atakovala 30stupnovou hranici.Čurky potu mi stekaly po tváři,bylo příšerné vedro,já pomalu bezvýsledně brouzdal po poli,a snažil se najít ztracenou cestu.Ozvalo se pipnutí,přejel jsem párkrát místo pro lepší zaměření a pustil se do kopání.Po přejetí vzniklé hromádky to znovu píplo a po chvíli smatrani jsem v ruce držel další knoflík.Tak další knoflikový den,blesklo mi hlavou a s úsměvem jsem ho strčil do kapsy.Byl jsem na tento stav už zvyklý a většina mých procházek končila vždy alespoň několika málo knoflíky v kapse.Ale nebyl jsem vůbec připravený na příšerné vedro,které naprosto ovládlo mou mysl,a i když jsem se snažil zůstat klidný,pochmurné myšlenky z nezdaru pohlcovaly v mém nitru poslední naději na jakýkoliv úspěch a zdárné ukončení dovolené.Z dumání mne vyrušil další signál.Párkrát jsem přejel místo detikem,zapichl do země ryč a obrátil hroudu hlíny.Á další knoflík,dneska dědku mince prostě nebude,blesklo mi hlavou a odevzdaně jsem ho zvedl ze země.Při tom jsem koutkem oka zaregistroval asi sto metrů ode mne na mírném návrší nějaký pohyb.Zakaleným upocenym zrakem jsem zaostřil a v dáli spatřil nehnutě stojícího statného srnce s laní.Tak alespoň oni dva se mají rádi,pomyslel jsem si s úsměvem,ale sotva že jsem to domyslel,můj úsměv ve tváři vystřídalo zděšení.Zalapal jsem po dechu,naprázdno polknul a neschopen jediného slova a pohybu zíral do dáli.Srnec,který ještě před chvílí stál nehnute vedle své družky,se z ničeho nic rozběhl a přisernými skoky se zklopenou hlavou mířil přímo na mě!!!..Tvl dědku co jee..Úplně jsem zkamenel a nehnutě zíral na rychle se přibližující zvíře.On mne chce snad nabrat??..blesklo mi hlavou.Chtěl jsem zakričet ale přes vyschlé hrdlo nevydal ani hlásku.Mezitím se přirítil srnec,několik málo metrů ode mne prudce změnil směr,jako postřelený mne obkroužil,div že si nerozbil hubu a pomalu začal mizet v dáli.Vše se událo ve zlomku vteřiny a uběhlo několik dalších,než jsem se vzpamatoval a začal konečně řvát za mizejícim srncem.Tvl co blbnes,já ti tvou milou nechci přebrat ,seš blázen nebo coo,Ti kuna vypila vejcee???..Ulevoval jsem si,a pomalu rozdychaval právě uplynulé okamžiky setkání.Otočil jsem hlavou a očima se snažil najít družku srnce,ale ta mezitím zmizela kdesi za horizontem.Rozhostilo se ticho,stál jsem tam znovu sám,propocený a vyprahlý,obklopen pouze rozpálenou půdou pod nohama.Byl jsem bezradný,po hodinách poctivého hledání byl výsledek téměř nulový.Krom několika knoflíků v kapse jsem neměl nic,co by vůbec stálo za zmínku,a teď k tomu ještě tohle?..Být malý kluk tak se v tu chvíli asi rozbrečím,tak jsem se v tu chvíli cítil.Bylo rozhodnuto pro krátkou pauzu,abych se občerstvil a získal alespoň trochu energie do dalšího hledání...Slunko pere,jak sedlák cepem,procedil sem mezi zuby a zamířil pod ohromný stožár elektrického vedení,které táhlo skrze pole.V širokém okolí to byl jediný náznak stínu,pod který se dalo alespoň na chvíli utéci před pálčivými paprsky neúprosně zaříciho slunce.Usedl jsem pod stožár,vytáhl láhev vody a velkými doušky vyprazdnoval její obsah.Zbylý obsah v lahvi jsem odhadl zhruba na dvě hodiny hledání.Po vykouření cigarety jsem se trochu uklidnil,posbíral zbylé zbytky energie,zapnul znovu detik a odhodlaně vyrazil hledat starou cestu.Bylo těžké po tom všem najít vůbec nějakou motivaci.Co jsem sakra udělal špatně?Honilo se mi hlavou a chtěl jsem to opravdu vzdát a odejít,ale usmyslel sem si,že to ještě chvíli zkusím,a pustil se znovu do hledání.Po nějaké chvíli se pod cívkou ozval signál.Nebyl čistý ale chtěl jsem vědět oč jde tak jsem se pustil do kopání a po chvíli snahy na mne vykoukla půlka tenké,nejspíš jezdecké podkovy.Tady je stará cesta,rozhodl jsem.Tak teď to vezmu k támhletomu kopečku a uvidíme.Po chvíli hledání se ozval další signál.Zaměřil jsem ho,vykopl kus hlíny a po chvíli v ruce svíral další knoflík.No jo no,knoflikový den,co naplat,napadlo mne,šup s ním do kapsy.Obkroužil jsem místo,popošel o kousek dále a znovu se ozval signál.Ale tentokrát povrchový,tak jsem pouze nohou odhrnul nacechranou hlínu a na povrchu na mne vykouklo znovu boubelate kolečko.A zase knoflík,napadlo mne když jsem ho zvedl ze země...Otočím kolečko v ruce a nemohu uvěřit vlastním očím.Jó jooó jooo,jako smyslu zbavený jsem skákal po poli,ječel jako pavian a smál se na celé kolo.Děkuju,děkuju,děkuju řvu do nebe,čekajíc že mi někdo odpoví...Docent Chocholousek by měl z mého počínání v tu chvíli jistě velikou radost...Při otočení kolečka obaleného hlínou a silne připomínající znovu další knoflík na mne vykoukl neskutečně krásný nápis MALEY GROSS a já věděl,že se mi splnil vytoužený sen,najít tuto jedinečnou minci.A navíc z pole v takovémto stavu?Jooo,byl jsem štěstím úplně bez sebe a neustále poskakoval po poli jako smyslů zbavený.Být nablízku srnec asi mu dám samou radostí hudlana :-)....Všechny předchozí neúspěchy byly rázem zapomenuty.V ruce jsem svíral svou první česky psanou minci v dějinách.Po chvíli křepčeni jsem se trochu uklidnil a znovu se pustil do hledání.Ujdu sotva několik metrů a ozval se další signál.Plný napětí a očekávání jsem zapichl rýč do země a vyloupl kus hlíny...Tak dědku copak to zas mas?Blesklo mi hlavou když na mne z hromádky hlíny vykouklo cosi,tvarem připomínající kus mince.Zvedl jsem ji ze země,začal opatrně čistit a po chvíli snažení se mi na tváři vyloudil úsměv.Tvl dědkuu,ty máš kus pražáka,kroutil jsem nevěřícně hlavou.Adrenalin v těle vystoupal na maximum,pumpa bušila na plné obrátky a já,plný energie,napjatý jako struna dál prohledával další metry pole.Stará cesta pod nohama jako by ožila,cítil jsem každý uložený předmět pod sebou,a v tom se ozval další čistý signál.Zaměřil jsem ho,zapichl rýč a opatrně vyloupl kus hlíny.A zase kolečko,skočil jsem po něm,spěšně ho zvedl ze země a začal se smát...Knoflík dědku,cos čekal? Odpověděl jsem si sám,s úsměvem ho vložil do kapsy a dále neúnavně pokračoval v hledání...Neskutečna radost z úspěchu mne úplně pohltila a vůbec jsem si nepovšiml,že se sluníčko po své celodenní pouti oblohou pomalu chystá k západu.Z hledání mne vytrhl zvuk mobilu a až po krátkém hovoru s kamarádem jsem si teprve uvědomil,jak dalece čas pokročil,zavelel čelem vzad a pomalu se vydal k domovu.Ujdu sotva několik metrů a ozval se další čistý signál...Tak ještě tohle a musíš mazat dědku,seš tu skoro celý den,blesklo mi hlavou při hloubení díry.Po chvíli smatrani v díře s dohledávackou se ozval signál a za chvíli na mne vykouklo znovu kolečko,silně připomínající další knoflík.Zvedl jsem ho,promnul v ruce a do ticha pole se znovu ozvalo vítězné zvolání.Jooo jooo..Kolečko připomínající knoflík se mi v ruce změnilo na jakési malé stříbrné pečetidlo.Byl jsem radostí úplně bez sebe a polil mne blažený pocit z vítězství nad troufale vysloveným přáním,najít o dovolené tři stribrnacky,který se tímto nálezem naplnil.Spěšně jsem prohledal nejbližší okolí nálezu,pohlédl do šera za sebou,spokojeně se pousmál a s myšlenkou,že se sem musím v brzké době znovu vrátit,vyrazil směrem k domovu....Zazvonil zvonec a pohádky je konec.Toto je příběh který se doopravdy stal a o který jsem se s vámi musel podělit,tak snad jsem tim nikoho nenutil.Přeji vám všem hlavně spoustu zdraví,mnoho krásných nálezů a hlavně trpělivosti při hledání....P.S....Prosím, nedokázal by někdo určit kousek tohoto pražského groše.Předem mockrát děkuji.Mějte se fajne a někdy znovu třeba na viděnou či na slysenou.Zdraví Jednorukey...Snad jsem ho určil dobře...... Mincmistr Kadner...Mincovna Jáchymov.
Údaje o minci
| Identifikovaná mince: |
Rudolf II. Habsburský (1572–1611) – Malý groš ( Maley gross) (č. 2516)
|
|---|
Názory uživatelů
| Průměr: | 16,0 mm |
|---|---|
| Území ražby: | České území (2 názory), Čechy do roku 1637 (1 názor) |
| Panovník: | Rudolf II. Habsburský (1572–1611) (4 názory) |
| Rok ražby: | 1578 (3 názory) |
| Nominál: | Malý groš ( Maley gross) (4 názory) |
| Materiál: | Stříbro (Ag) (4 názory) |
| Č. mince: | Rudolf II. Habsburský (1572–1611) – Malý groš ( Maley gross) (č. 2516) (3 názory) Kapsa: 2516, Willard: 2516, wiky: 2516 |
Přihlaste se a pomozte určit tuto minci.
Fotografie
Okolnosti nálezu
| Lokalita: | Královéhradecký kraj |
|---|---|
| Stav půdy: | Suchá |
| Hloubka nálezu: | 0 cm |
| Použitý detektor: | Tesoro Tejon ult. |
39 hlasů
39 hlasů
Komentáře
Grt jak k nálezům tak k referátu... 
Pěkně napsáno a mince parádní grt...
Veliká gratulace k takovému nálezu, a za mě jen obrovské poděkování za takovýhle nádherně napsaný příběh, když ted venku mrzne a fouká silný vítr, jako bych se znovu vrátil v myšlenkách na louky a pole v létě. Díky moc a těším se na další příběh.
Příběh i mince jsou na stejný ůrovni-to znamená výborný.Malej groš patří mezi moje snový mince.
Moc pěkný čtení.
Gratulace super 
Gratulace veliká a takový příběh k výjimečné minci patří...velký dík,že jsi to napsal 
a hezky napsal
paráda gratuluji a dávám paleček
Příběh pěkný, grošík parádní a úlomek bude dle ražby Karel, bo je tam vidět PRIMvs...
Krásně jsi to napsal,v některém momentu jsem to byla vlastně já na tom poli ( řev apod),ale jistě ne sama.Jsou to krásné momenty co zažíváme.Díky díky za článek.A nález je parádní,jistě na mě taky někde čeká !
Rád čtu vaše příběhy.... začínám se považovat za vašeho čtenáře .... mince úžasná....
Tak v prvom rade veľká gratulacia ku krásnemu nálezu!Tvoje pribehy ma stále pohltia do deju,a akoby som stal vedľa teba A ako píšeš,vytrvalosť je základom úspechu.Este raz vdaka a už teraz sa teším na další príbeh.
Gros bych videl spise na Jana Lucemburskeho, dle fontu a razby lva.
To caviar: jsi si tím jist?
nadherny pribeh,gros taky suprovy,o tom se mi muze jen zdat.trpelivost prinasi stribrnaky,at se dari i nadale
To bych chtěl taky umět takhle napsat. Výborný všecko. Gratuluji a smekám
Ahoj všichni,srdečně vás zdravím a mockrát děkuji za vaše jedinečné postřehy a komentáře kterých si nade vše vážím.Příběh napsal sám život,já to pouze sesmolil na papír a díky vám všem mohl znovu prožít.To je od vás ta nejkrásnější odměna a proto právě Vám Všem patří opět ten největší dík.Jste všichni jedinečný a skvělý,diky za podporu,přeji hlavně hodně zdraví,vytrvalosti při hledání a spoustu krásných nálezů.Díky díky díky zdraví Jednorukey
To Poke:Mockrát ti děkuji a pevně věřím že na tebe taky někde čeká.Ať se daří Jednorukey.
To Kocour1:Úžasný .Opět smekám před tvými znalostmi a mnohokráte děkuji za velice poučný článek.Stále se mi nedaří nějakou tu knihu o pražských grosich sehnat.Hold musím se polepšit. At se ti daří
To Hledamcomuzu: Ahoj Vlado posílám ti pozdrav a mockrát děkuji.
To kocour1: omlouvám se myslel jsem že to je na ten maley Gross... ale teď už vím že to je myšleno na ten úlomek...
caviar-omlouvám se ale zapomněl jsem ti taktéž poděkovat za určení. Díky a ať se ti daří. 👍
Přidat příspěvek
Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.