Jan Lucemburský (1310–1346)

Doba vlády 1310–1346
Korunovace 7. únor 1311
Narození 10. srpen 1296 Lucemburk
Úmrtí 26. srpen 1346 (50 let) Kresčak
Pohřben Katedrála Panny Marie v Lucemburku
Předchůdce Jindřich Korutanský
Nástupce Karel IV.
Manželka Eliška Přemyslovna Beatrix Bourbonská
Potomci Markéta Lucemburská, Jitka Lucemburská, Karel IV., Přemysl Otakar, Jan Jindřich, Anna Lucemburská, Eliška, Václav Lucemburský, Bona, Mikuláš Lucemburský
Otec Jindřich VII. Lucemburský
Matka Markéta Brabantská

Jan Lucemburský zvaný Slepý, mimo český prostor zvaný i Jan Český (německy Johann von Böhmen, Johann von Luxemburg, Johannes der Blinde, francouzsky Jean de Luxembourg et de Bohême či také Jean l'Aveugle, 10. srpna 1296 – 26. srpna 1346, Kresčak) byl desátý český král (1310–1346, korunován 1311), lucemburský hrabě a titulární polský král v letech 1310−1335. Dlouholetým Janovým sekretářem a diplomatem byl francouzský básník a hudební skladatel Guillaume de Machaut, který po králově smrti na svého patrona sepsal oslavnou báseň Soud českého krále.

Jan byl jediným synem lucemburského hraběte, římského krále Jindřicha VII. a Markéty, dcery Jana Brabantského, vítěze v bitvě u Worringenu, v níž zemřel Jindřichův otec a strýcové. Jindřich VII. se s Markétou, neteří francouzského krále Filipa IV. oženil roku 1292 či 1293. K uzavření sňatku bylo zapotřebí papežského dispenzu, neboť oba mladí lidé byli ve třetím stupni příbuzenství. Sňatek měl zpečetit mír mezi Brabantskem a Lucemburskem. Nová lucemburská hraběnka prý byla velmi zbožná a krásná a na svého manžela a jeho rozhodnutí měla dobrý vliv.

Jan vyrůstal na francouzském královském dvoře Filipa Sličného a protože se jeho otec po svém zvolení římskoněmeckým králem (27. listopadu 1308) mínil zajímat hlavně o říšskou politiku, čtrnáctiletý Jan měl titul „hrabě lucemburský, hrabě v Laroche a markrabě v Arlonu.“

Roku 1309 čeští vyslanci, cisterciáčtí opati při cestě na generální kapitulu do Citeaux, kteří nebyli spokojení s vládou Jindřicha Korutanského, požádali Jindřicha VII. o pomoc - jeho jediný syn se měl oženit s princeznou Eliškou. Jindřich se zprvu obával anarchie v Čechách a pověsti o zavraždění vlastního panovníka Václava III. a chtěl s Eliškou oženit svého mladšího bratra Walrama.

Fakta zjištěná po Janově smrti
Když Jan Lucemburský 26. srpna roku 1346 v bitvě u Kreščaku zahynul, nebyl pochován v cisterciáckém klášteře Clairefontaine, jak si přál ve své závěti, ale v opatství benediktinů Alt-Münster u hradeb města Lucemburku.

Nejstarší portrét Jana Lucemburského je na kamenném reliéfu z katedrály v Kolíně nad Rýnem. Je zpodobněn také na stříbrném groši raženém v Parmě v roce 1331. Asi nejzdařilejším portrétem je kresba Antoina de Succa z doby, kdy byl Jan již slepý. V chrámu sv. Víta se v triforiu nachází slavný sochařský portrét od Petra Parléře. Jedno vyobrazení je také ve Zbraslavské kronice.

Tělo Jana bylo za francouzských válek přemístěno do opatství Altmünster v Lucembursku. Když bylo opatství zničeno v roce 1543, bylo tělo přemístěno do opatství Neumünster ("New-Minster Abbey") v Lucembursku. Během zmatku francouzské revoluce byly pozůstatky zachráněny Bochovou průmyslovou rodinou a skryty v podkrovním pokoji v Mettlachu na řece Saar. Legenda říká, že mniši opatství žádali o tuto laskavost Pierre-Joseph Boch.

Jeho syn Jean-François Boch se setkal s Frederickem Williamem Pruským a ten od něj přivezl ostatky Jana ze své cesty přes Porýní v roce 1833 do Německa. Princ pak objednal u stavitele Karla Friedricha Schinkela, aby postavil kapli. Jako její základ byla použita dvoupodlažní kaple vytesaná františkány již v roce 1600 ve skále na hradě Klause Kastel. Ta byla pro tento účel přestavěna v roce 1834 a 1835 u města Kastel-Staadt. V roce 1838, při výročí své smrti, zde byl Jan ve slavnostním obřadu pohřben v černém mramorovém sarkofágu .

V roce 1945 byly Lucemburským vojskem ( v operaci "plášť a dýka" ) postupujícím společně se Spojenci, ostatky přeneseny zpět do města Lucemburk a v roce 1946 uloženy v barokní pohřební tumbě v předpokoji velkovévodské hrobky.

Roku 1980 se dočasně vrátily královy ostatky do Prahy, kde byly podrobeny průzkumu antropologem Emanuelem Vlčkem a jeho týmu z Národního muzea. Poté byly ostatky převezeny zpět do Lucemburku. Jan Lucemburský měřil asi 170 cm, byl štíhlé svalnaté postavy, vynikající jezdec na koni a v bitvách a turnajích utrpěl také vážná zranění. Smrtelná byla zranění hlavy a hrudníku.

V roce 2016 byl král konečně přenesen v katedrále Notre-Dame v Lucemburku s tumbou z chodby níže k hrobce velkovévodů.

Údaje o minci

Identifikovaná mince:	Jan Lucemburský (1310–1346) – Parvus (č. 2948)

Názory uživatelů

Průměr:	14,0 mm
Území ražby:	České území (2 názory)
Panovník:	Jan Lucemburský (1310–1346) (3 názory)
Rok ražby:
Nominál:	Parvus (3 názory)
Materiál:	Stříbro (Ag) (1 názor)
Č. mince:	Jan Lucemburský (1310–1346) – Parvus (č. 2948) (3 názory) : 2948, : 2948, : 2948